Slovinská metropole Lublaň (slovinsky Ljubljana) asi nejlépe odráží stav současné slovinské společnosti. Snahu o zachování tradičních hodnot a originality více a více zatlačují produkty globalismu a přemíra výdobytků moderní doby. Na druhou stranu si město i nadále uchovává svou nenapodobitelnou atmosféru starých křivolakých uliček a tvář ospalého městečka, v jehož srdci stále tluče odkaz předků.

Téměř třistatisícové město leží v kotlině mezi Krasem a Alpami v nadmořské výšce 298 m. Svou velikostí, architekturou, členitostí a studentským životem by se dala přirovnat k Brnu. Na rozdíl od moravské metropole má ale slovinské hlavní město řeku Lublanici, která mu dodává nenapodobitelný charakter. Do města přitéká z jihu, od močálů, které v zimě občas sužují město i několik týdnů trvajícím obdobím mlh a špatného počasí. V létě se naopak teplé středomořské proudění postará spolu s řekou o atmosféru téměř přímořskou.

Podle legendy založil Lublaň řecký rek Iásón s Argonauty, když utíkali před králem Aiétem, jemuž ukradli zlaté rouno. Iásón se u řeky Lublanice utkal se strašlivou obludou, kterou zabil. Ta se stala v podobě draka symbolem města a součástí jejího erbu.

Archeologové však datují první osídlení lublaňských mokřadů už do doby před 5000 lety. Nejvýznamnější starověkou stopu tu zanechali Římané, kteří se do oblasti dostali v polovině 1. stol. př. n. l. Na jihovýchodě dnešní Lublaně vystavěli město Emona, které mělo asi 5000 obyvatel, většinou obchodníků a řemeslníků, částečně též státních úředníků a vojenských veteránů. Město obepínaly hradby místy až 4 m široké a 8 m vysoké. Ke zbytkům nejstaršího opevnění v současné jižní čtvrti Krakovo přistavěl koncem 20. let minulého století architekt Jože Plečnik klenuté podloubí s pyramidou. Díky velké koncentraci umělců v okolí zdejší Krakovské ulice se v minulosti této části města přezdívalo také Lublaňský Montmartre. Římské ruiny se dochovaly i o několik ulic dál v domě impresionistického malíře Jakopiče.

Na zničení Emony se podepsali Hunové v čele s Attilou. Na konci 6. století založili na úpatí dnešního Hradního vrchu své sídliště Slované. Rozvoj města výrazně pokročil ve 13. století, kdy se město stalo hlavním městem Kranje. Roku 1335 připadlo město i s Kranjem Habsburkům, v jejichž držení zůstalo, až na krátké obdo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Slovinsko