Při vyslovení slova Indonésie se každému vybaví něco jiného – obvykle tisíce ostrovů a ostrůvků s rozmanitými kulturami, etniky, náboženstvím a přírodou. Lombok, ostrov ležící na dohled od věhlasného Bali, si ale vybaví málokdo, a tak nadále zůstává ve stínu svého známějšího souseda.
Přitom tento ostrov má co nabídnout – krásné pláže, zajímavou kulturu Sasaků či treky na vulkán Rinjani. Ačkoliv zůstává stranou přílišného zájmu, poskytuje zcela dostačující infrastrukturu a příjemný cestovatelský komfort. Lombok je proto relativně častým cílem nezávislých cestovatelů, pro něž je známější, ale přece jen komerčnější Bali příliš „těsné“. A jak Lombočané rádi a s hrdostí říkají: vše, co najdete na Bali, najdete i na Lomboku, naopak to ale neplatí.
Když na Lombok přilétáte letadlem, již z dálky vám stoupá vstříc majestátní vrchol Rinjani, dominanty ostrova a druhé nejvyšší sopky v Indonésii. Ostrov sám vypadá jako jedna perla na šňůrce, která táhne až k daleké Austrálii. Lombok je ještě nádherně zelený, ale další ostrovy směrem k východu začínají být stále sušší a připomínají vyprahlou australskou krajinu. Proměňuje se také fauna – čím dále na východ indonéského souostroví, tím více se podobá australské. Lombok totiž leží už východně od tzv. Wallaceovy linie, zoografické hranice, která odděluje indomalajskou oblast na západě a australasijskou (přesněji tranzitní zónu zvanou Wallacea) na východě.
Geograficky patří Lombok do souostroví Malých Sund, administrativně do provincie Západní Nusa Tenggara. V hlavním městě Mataramu žije přibližně desetina z tří milionů jeho obyvatel. Většinu tvoří muslimští Sasakové, ostrov ale obývá také nezanedbatelná menšina hinduistických Balijců. Hlavním zdrojem obživy místních je zemědělství a rybářství, turistika ale zažívá rozkvět.
Navzdory množství zajímavých míst přijíždí na Lombok většina návštěvníků kvůli krásným plážím. Kromě nejznámější Kuty v jižní části ostrova je zde i Sengiggi na západním pobřeží a také pláže na malých ostrůvcích, označovaných jako Gili – nejznámější leží nedaleko severního pobřeží. Všem těmto místům jsou společné krásné pláže, průzračná voda a uvolněná atmosféra, přesto mají rozdílný charakter. Kuta, vyloženě „surfovací“ destinace s krásnou písčitou pláží a tyrkysově modrou vodou, je uzavřená mezi vyprahlými kopečky. Pláž v Sengiggi není tak pěkná, ale lemují ji palmy a navozuje dojem tropického ráje. Ostrůvky Gili se velmi liší jeden od druhého – zatímco Trawangan je ztělesněním baťůžkářského ráje s mnoha kluby a živou večerní zábavou, nedaleké Meno si zachovává poklidný charakter místa, kde vás večer bude provázet jen šumění vln a vůně skvělých grilovaných ryb.
Zajímavý pohled nabízí vulkán Rinjani, kvůli své výšce (3726 m n. m.) ovlivňující počasí celého ostrova. O jeho vrchol se tříští mraky a stává se, že zatímco nad ním zuří tropická bouře, všude jinde je krásně. Sopka je atraktivní nejen možností vystoupit do výšky téměř čtyř tisíc metrů, ale i pohledem nabízejícím se na vrcholu. Kráter je zaplněný vodou (jezeru se poeticky říká Dítě moře), z níž se tyčí další, menší kouřící sopka. Mnoho místních agentur nabízí vícedenní výlety s výstupem, vhodné ale spíše pro sportovní povahy, kterým nevadí náročné stoupání a nezpevněný strmý terén. Navzdory krásným výhledům tak mnoho návštěvníků dává přednost nenáročným výletům na úpatí hory. Ty se obvykle zaměřují na četné vodopády, místní vesničky a zemědělce pěstující na úrodných svazích sopky hřebíček, kakao, tabák, zeleninu a především rýži. Právě procházky mezi rýžovými políčky a vesničkami jsou častým cílem výletů.
Milovníkům kultury a nakupování nabízí Lombok také několik míst. Třeba tradiční vesničky Sasaků s úzkými uličkami, stísněnými domečky, sýpkami a všudypřítomným domácím zvířectvem. Na venkově je očividnější chudoba, jež v porovnání s bohatšími městy okamžitě přitahuje zrak návštěvníka. Proto zde působí několik neziskových organizací, mezi nimi i česká nadace provozující školy a školky. Kromě vesniček lze doporučit město Mataram. Tam by návštěvník neměl vynechat dílny řemeslníků (řezbářů, tkalců tradičních látek ikat či výrobců šperků z místních perel) a minout fantastický trh se stánky překypujícími rybami, zeleninou, temnými zákoutími s prodejci masa, kyblíky rýže mnoha druhů a úžasnou atmosférou. Často zde také čekají typické kočáry tažené malými lombockými koníky, jejichž jízdu provází zvonění rolniček, kterými jsou koníci ozdobeni.
Mataram je typickým indonéským městem s hektickým provozem, obchody a všudypřítomnými mešitami. Šátky místních žen a dívek i strohé linie minaretů mohou působit až trochu hrozivě. V Indonésii se vyznává tolerantní forma islámu, i zde ale dochází v poslední době k radikalizaci a nárůstu konzervatismu. Původně nejrozšířenější místní forma islámu, směr wektu telu (spojující prvky islámu, hinduismu a lidových věr), je dnes poněkud na ústupu. Již za Suhartovy éry byl na místní vyvíjen tlak, aby se stali „obyčejnými“ muslimy a přijali ortodoxnější islám. Důkazem rostoucího významu víry v denním životě je i obrovské, nedávno dokončené Islámské centrum v Mataramu. Lombok vůbec cílí na muslimské návštěvníky z celého světa. Příliv financí od investorů ze zemí Perského zálivu, plánujících stavět obří komplexy na jižním pobřeží, napovídá, že tato strategie funguje. Otázkou je, jaký efekt bude mít tento vývoj na návštěvníky z nemuslimských zemí. Zatímco nedaleké Bali je známé jako „ostrov bohů a tisíce chrámů“, Lombok si cíleně buduje značku „ostrov tisíce mešit“. Prozatím je ale stále ještě poklidnou destinací, která navzdory svému půvabu a mnoha zajímavostem uniká pozornosti masové turistiky. Vydejte se proto co nejdříve objevit ostrov ve stínu – ve stínu hory Rinjani, ve stínu svého slavnějšího souseda Bali a ve stínu mešit prozatím tolerantního indonéského islámu.
Další články z vydání o Indonésii naleznete zde