Do výběru londýnských dopravních prostředků přibyla k metru, pozemní dráze, vlakům, lehké železnici, autobusům, tramvajím a lodím nejnověji lanovka. Spojuje dvě olympijská sportoviště: O2 Arenu na jižním břehu Temže a veletržní středisko ExCel na protějším břehu. Lanovou dráhu dlouhou jeden kilometr podpírají štíhlé elegantní sloupy vysoké 91 metrů. Cestujícím nabízí neotřelé pohledy na Temži a stává se další turistickou atrakcí britské metropole.
Turisté mají z londýnských dopravních prostředků nejraději podzemní dráhu. Londýnské metro nazývané tube neboli roura je nejstarší na světě. První vlaky projely v roce 1863 na lince Metropolitan Railway mezi stanicemi Paddington a Farringdon. Londýňané si podzemku velmi oblíbili, již v roce 1880 jich metrem cestovalo 40 milionů. Brzy nato byly vybudovány další trasy a v roce 1884 dokončena celá okružní linka Circle Line. Zpočátku byly vlaky taženy parními lokomotivami, tunely proto musely být vybaveny účinným ventilačním systémem. Trasy jsou umístěny jen pár metrů pod ulicemi města, byly vyhloubeny shora a pak zakryty. Až teprve další vývoj elektrické trakce umožnil konstruovat vlaky s elektrickým pohonem. Stavitelé metra mohli trasy projektovat do větších hloubek a tunely vrtat v podzemí. První linka postavená tímto způsobem byla otevřena v roce 1890 a je nyní součástí trasy Northern Line.
Po druhé světové válce se londýnská doprava dál rozvíjela. Velkou část nárůstu cestujících převzala trasa Victoria Line, jež ve směru severovýchod–jihozápad přeťala centrum Londýna. Na letiště Heathrow byla v roce 1977 prodloužena linka Piccadilly, metro dnes představuje nejlevnější způsob, jak se z Heathrow dostat do centra Londýna, přičemž cesta trvá přibližně hodinu. V současné době měří síť londýnské underground přes 400 km a počet jejích stanic se přiblížil třem stovkám. Z celkové délky metra je ale v podzemních tunelech pouze 45 %, v oblastech mimo centrum vedou koleje většinou na povrchu, celá v podzemí je jen Victoria Line a krátká Waterloo & City Line.
Cestování metrem láká svou jednoduchostí a rozložením linek, které umožňuje návštěvníkům města dostat se rychle a spolehlivě ke všem londýnským památkám. Některé názvy stanic již hovoří samy za sebe: Westminster, Tower Hill, Marble Arch, Piccadilly Circus, Hyde Park Corner, Covent Garden či London Bridge. K dalším zajímavým místům je to od metra jen kousek pěšky. Když vystoupíte na stanici Charing Cross, máte před sebou Národní galerii, k Britskému muzeu snadno dojdete z Russel Square, od stanice Pimlico vedou šipky přímo k Tate Gallery. Metro vás ale zaveze až do Wimbledonu nebo k fotbalovému chrámu ve Wembley.
Již na letišti a pak ve všech stanicích si můžete vzít přehledné mapky s vyznačenými linkami a stanicemi. Vstupy do metra jsou na ulicích vyznačeny červeným kruhem přeškrtnutým modrým páskem s nápisem UNDERGROUND. Na některých přestupních stanicích je obtížnější najít cestu spletí eskalátorů, úzkých chodeb, točitých schodišť z litiny a případně i výtahů, které vedou na nástupiště, přístupy jsou ale dobře značené. Pro základní orientaci je dobré vědět, na kterou světovou stranu hodláte jet, zda eastbound (na východ), westbound (na západ), northbound (na sever) nebo southbound (na jih). Na přední části vlaku a na ukazatelích umístěných na nástupišti je vždy vyznačena cílová stanice, obvykle jde o poslední stanici dané linky. Systém londýnského metra je rozdělen do 6 zón, které mají tvar soustředných kruhů. Centrum Londýna, pro turisty nejzajímavější a nejvyhledávanější, spadá do zóny 1.
V roce 1987 se městská kolejové doprava v Londýně rozšířila o Docklands Light Railway, která původně obsluhovala oblast Docklands, v poslední době se roztahuje i do dalších částí východního Londýna. Systém má oddělenou dráhu a odlišné vlakové soupravy, jezdící automaticky. Trasy DLR jsou zobrazeny na mapě metra, s nímž se „potkávají“ v několika stanicích, z nichž nejvýznamnějším přestupním uzlem je Bank. Koleje jsou položeny na vyvýšeném betonovém pásu nebo na nepoužívaných železničních tratích.
Autobusová síť v Londýně je jedna z nejrozsáhlejších na světě. Přes 6500 autobusů zajišťuje pravidelné spojení na více než 700 linkách. V průběhu roku použije autobusovou dopravu asi půldruhé miliardy cestujících. Předchůdci autobusů se v londýnských ulicích objevili v roce 1829, kdy George Shillibeer začal provozovat koňskou omnibusovou dopravu z Paddingtonu do City. Motorem poháněné autobusy začaly jezdit v roce 1910.
Autobusová doprava je mnohem spletitější a složitější než metro, a tak někdy turisty odrazuje. Výhodou autobusů je levnější jízdné a hlavně možnost využít cesty jako vyhlídkové jízdy. Většina autobusů obsluhujících centrum je dvouposchoďových a zvláště z prvních sedadel v horním patře se nabízejí zajímavé pohledy na londýnské ulice. Nenechte si ujít jízdu linkami číslo 9 a 15 se starými klasickými červenými dvoupatrovými autobusy Routmaster, které vás provezou kolem nejslavnějších londýnských pamětihodností. Doubledeckery s otevřeným širokým nástupním prostorem na konci vozu se za půl století provozu staly ikonami Londýna, kvůli neekonomickému motoru a omezeným možnostem přepravy vozíčkářů byly v roce 2005 vyřazeny.
Kromě zmíněných nostalgických linek jezdí doubledeckery, obvykle s otevřenou střechou, na turistických okruzích po nejvýznamnějších památkách. Většinou na nich mohou turisté na zastávkách vystoupit a po prohlídce nastoupit do dalšího spoje a popojet dál, nebo celý okruh projet na palubě autobusu a poslouchat živý nebo nahraný průvodcovský komentář. Tento způsob seznámení s Londýnem je vhodný zvláště pro první návštěvu města. Linky provozuje několik společností a jízdné je samozřejmě zcela odlišné od tarifů běžné městské dopravy.
Autobusy vám poslouží i v noci, kdy je provoz metra přerušen. Noční linky jsou označeny písmenem N a číslem. Jezdí často po stejných trasách jako denní spoje, někdy po odlišných, a zastavují tam, kde jsou stanice metra. Systém dobře funguje a můžete se na něj spolehnout.
Do přehledu londýnské veřejné dopravy patří také tramvaje, byť tvoří jen nepatrnou část dopravního systému. Tramvajová doprava se v metropoli rozvíjela od roku 1861, kdy koněspřežné tramvaje projížděly podél Victoria Street ve Westminsteru. Konkurence autobusů tramvaje postupně vytlačovala, až v roce 1952 zcela zanikly. K jejich renesanci došlo v roce 2000 otevřením trasy Croydon Tramlink v jižním Londýně. Obsluhují oblast, která není v dosahu metra, oba systémy se dotýkají na stanici Wimbledon. Ve stanici West Croydon se na síť tří tramvajových linek napojuje další novinka londýnské dopravy, kterou je Overground. Jedná se o systém jakéhosi pozemního metra, který se od roku 2007 rozšiřuje v okrajových částech města. Jedna z linek vede i do Stratfordu, který se stal po revitalizaci čtvrti West Ham důležitým dopravním uzlem a vstupní bránou k Olympijskému parku. Kromě nadzemky je Stratford též na dvou linkách metra, DLR i klasické železnice z centra města. Po ní bude sportovní fanoušky dopravovat vysokorychlostní železniční souprava Javelin, která trasu z nádraží St. Pancras v centru Londýna do olympijského areálu překoná za pouhých sedm minut. Superrychlé kyvadlo by mělo do Olympijského parku dopravit kolem 25 000 návštěvníků za hodinu.
Londýnská veřejná doprava není levná, a tak se vyplatí dobře si vybrat z několika typů jízdného. Můžete si koupit běžnou jízdenku, papírovou předplatní jízdenku nebo použít předplacenou plastovou kartu Oyster. Cena se liší podle druhu jízdenky, času jízdy a také podle zón, kterými cestujete. Cenově nejvýhodnější je systém Oyster card. Tato bezdotyková karta funguje jako elektronická peněženka, z nabitého kreditu se po přiložení karty ke čtečce v metru a u vstupních dveří autobusů odečítá příslušná částka.