V Paříži je 143 muzeí se stálými expozicemi, 80 institucí pořádajících pouze krátkodobé výstavy a asi tisícovka uměleckých galerií. Najít mezi nimi absolutní jedničku není ale nijak obtížné. K jejímu označení nám stačí jediné slovo: Louvre.
Počítejte s tím, že v den, kdy se rozhodnete Louvre navštívit, pojme stejný nápad zhruba 26 000 dalších lidí. Nechytejte mě hned za slovo, to číslo je přibližné, v turisticky nejexponovanějších obdobích bývá ještě vyšší. Dopočítáte se k němu snadno. Počet návštěvníků stálých expozic Louvru se v posledních letech pohybuje mezi osmi a devíti miliony ročně, a když k nim připočítáme ty, kteří jdou pouze na některou z krátkodobých výstav, dostaneme se s celkovým ročním počtem návštěvníků až někam k devíti a tři čtvrtě milionům. V úterý je zavřeno, a vyjdeme-li z předpokladu, že málokdo vstupuje dovnitř později než dvě hodiny před zavřením, vyskočí nám na kalkulačce na první pohled odstrašující údaj – každou hodinu vejde do Louvru kolem 3000 lidí! Však také Louvre vede s obrovským náskokem žebříček nejnavštěvovanějších muzeí světa (na druhém místě se krčí Britské muzeum s „pouhými“ pěti a půl miliony lidí za rok.)
Vůbec není divu, že se na sklonku roku 2014 rozběhnul projekt „Pyramida“, v jehož rámci má za plného provozu dojít do roku 2017 k reorganizaci a vylepšení vstupů do Louvru a centrálního návštěvnického prostoru pod pyramidou ze skla a kovu stojící na nádvoří Cour Napoléon. Dílo, které vytvořil architekt Ieoh Ming Pei v rámci proměny muzea v tzv. Velký Louvre (Grand Louvre) coby poklad kulturních dějin světa (šlo o jeden z ambiciózních stavebních projektů, jež uvedl do života prezident François Mitterand), oslavilo vloni už 25. narozeniny a navzdory všem kontroverzím, jež dlouhá léta budilo, stalo se integrální součástí obrazu Paříže. Ostatně právě u něj začíná axe historique (historická osa) neboli voie triomphale (triumfální cesta), jež vede přes malý vítězný oblouk na náměstí Carrousel, tuilerijské zahrady, náměstí Concorde s luxorským obeliskem, třídu Champs-Élysées a velký vítězný oblouk na náměstí Charlese de Gaulla až ke Grande Arche ve čtvrti La Défense. Komplikací ale je, že dílo bylo plánováno na čtyři a půl milionu návštěvníků ročně, což v kombinaci s bezpečnostními opatřeními, v jejichž rámci prochází každé vnášené zavazadlo u vchodu rentgenem, vede často k dlouhým frontám.
O tom, že Pei vytvořil na nádvoří Louvru velkou vstupní pyramidu doplněnou třemi malými, se všeobecně ví. Ale teprve kniha Dana Browna Šifra mistra Leonarda a hlavně její filmové zpracování odhalily mnohým lidem existenci obrácené pyramidy v těsném sousedství Louvru. Pod projektem světlíku uprostřed náměstí Place de Carrousel nazývaného La Pyramide Inversée a směřujícího do prostoru obchodní pasáže Carrousel du Louvre je podepsán rovněž Pei, tentokrát pod hlavičkou architektonického ateliéru Pei Cobb Freed & Partners, jehož je jedním ze tří spoluzakladatelů. Ve zmíněné obchodní pasáži je umístěn také jeden z vchodů do Louvru, který nejspíše využijete, pokud přijedete metrem do stanice Palais Royal/Musée du Louvre.
Poukazem na množství návštěvníků jsem nechtěl nikoho odradit. Naopak, dnešní Louvre je tak obrovský, že i tenhle počet lidí se v něm docela rozumně rozptýlí. Po posledních úpravách v křídle Richelieu činí výstavní plocha více než 60 000 m2, což Louvre řadí stejně jako počet vystavených exponátů (skoro 35 000) také na jedno z prvních míst na světě. Ale na druhé straně je třeba realisticky počítat s tím, že někde bude lidí opravdu dost. Hlavně u těch nejslavnějších ze slavných děl. Takže až zahnete z Grande Galerie v 1. patře křídla Denon doprava do sálu šest, rekonstruovaného nákladem skoro pět milionů eur, připravte se na hustý dav. Nemohou za to díla Bassana, Tinto…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Paříž