Luang Phrabang
Je chvíli po půl šesté ráno, ve městě pořád ještě vládne tma, jen zvolna se začíná rozednívat. Všude je klid, ale v některých ulicích stojí, klečí nebo v případě hodně starých osob sedí vyzutí laičtí věřící, nejčastěji s mísou uvařené rýže, někdy s vařenou zeleninou, cukrovinkami nebo zákusky. Z šera na konci ulice se náhle vynořuje začátek oranžového hada – dlouhý zástup bosých mnichů v oranžových rouchách, každý s hlubokou almužní miskou. Začíná každodenní rituál pochůzky, při níž mniši vybírají almužní stravu. Část z ní snědí, část použijí jako obětiny. Je znám ze všech zemí théravádového buddhismu, i v Laosu ho lze vidět leckde, včetně hlavního města Vientianu, ale tady má najednou úplně jinou atmosféru. Ve městě plném klášterů. V dávném sídelním městě říše Lan Sang a o několik století později centru království, jež neslo jeho jméno. V Luang Phrabangu.
Uprostřed staré části města se zvedá stometrový kopec Phu Si. Na jeho úbočích jsou rozmístěny různé pozůstatky někdejších chrámů a malé svatyně, na vrcholu se tyčí štíhlá pozlacená stúpa That Chomsi patřící ke stejnojmennému vatu a o kousek dál stojí jak z jiného světa pozůstatek sovětského protileteckého kanonu. Hrají si na něm děti nebo ve chvílích volna posedávají mladí mnichové… Může být větší kontrast? Na vrchol vede přes 300 schodů, ale vyplatí se je zdolat, je odtud nádherný výhled na město a okolní kopce, nejlépe tu člověk ocení jedinečnou polohu Luang Phrabangu na úzkém jazyku mezi Mekongem a jeho levostranným přítokem Nam Khan, jejichž soutok ohraničuje město od severu. Úchvatné jsou odtud západy slunce za Mekongem. A dole pod kopcem se v té chvíli noří do tmy areál královského paláce, dnes muzeum. Postavený v roce 1904, představuje připomínku nejmladší fáze královské éry, jež skončila v roce 1975 nucenou abdikací posledního laoského krále Savang Vatthany.
Historie Luang Phrabangu jako královského a hlavního města ale začala podstatně dříve, v polovině 14. stol., v době Fa Nguma, zakladatele říše Lan Sang. V roce 1563 přesunul král Setthathirath hlavní město do centrálněji položeného Vientianu, věčného rivala Luang Phrabangu, ležícího také na Mekongu o nějakých 370 km dále na jihovýchod. Při té příležitosti ale získal Luang Phrabang své dnešní jméno, do té doby se jmenoval Xieng Thong. Král předal správu města do rukou mnichům a zanechal jim tam nejuctívanější a nejposvátnější sošku Buddhy, palladium (ochranitelskou sochu) celého Lan Sangu, jež nese jméno Phra Bang. Nové jméno města neznamenalo nic jiného než „Phra Bangovo královské sídlo“. A ještě nařídil král výstavbu chrámu Vat Xieng Thong. Nejkrásnější ze všech chrámů v Luang Phrabangu (a možná v celém Laosu) stojí dodnes na vysokém břehu Mekongu, odkud k němu vede příkré schodiště, a představuje skvělou ukázku severolaoské architektury 16. stol. Strmá stupňovitá střecha simu (obřadní síně) dosahuje až skoro k zemi – Laosané tento charakteristický znak stavebního stylu Luang Phrabang, jednoho ze tří stylů laoských chrámových staveb, často přirovnávají k slepičce, chránící svými roztaženými křídly kuřata pod sebou. Zadní stěnu simu zdobí působivá mozaika stromu bódhi, onoho…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Laos a Kambodža