Lucern, hlavní město stejnojmenného kantonu, má polohu, kterou mu může většina jiných měst jenom závidět. A není to jenom kvůli její centralitě uprostřed Švýcarska a uprostřed Evropy. Na jedné straně modré jezero s bílými parníky, na druhé zubaté panorama rozložité „domácí“ hory Pilatus, na dosah ruky se zdají být vrcholy Urnerských Alp, k tomu bystře tekoucí řeka Reuss… Jen těžko se odtud zase odjíždí.

Samotná poloha však není pro turisty zdaleka jediným lákadlem. Osmdesátitisícový Lucern nabízí svým návštěvníkům daleko víc, než by se od města podobné velikosti dalo čekat. O některých nejzajímavějších muzeích a dalších kulturních institucích píšeme v samostatných článcích, teď se vypravme „jen tak“ na procházku městem.

Snad vůbec nejznámější stavbou v Lucernu je krytý dřevěný Kapličkový most (Kapellbrücke). Pohled z pravého nábřeží Reussu na most zdobený truhlíky s pestrobarevnými muškáty, osmibokou Vodní věž stojící v řece u levého břehu těsně před ním a monumentální Pilatus v pozadí patří k nejfotografovanějším motivům v celém Švýcarsku a rovnocenně s ním dokáže soupeřit snad jenom pohled na Matterhorn. Až na tomhle místě si člověk plně uvědomí, jaké zděšení musel u obyvatel města vyvolat požár, který v noci na 18. srpna 1993 tenhle symbol Lucernu skoro úplně zničil. Most, považovaný za nejstarší svého druhu v Evropě, byl ve své více než 680 let dlouhé historii přestavován, opravován a obnovován přinejmenším desetkrát. Při poslední velké opravě na konci 60. let minulého století byly všechny jeho části naštěstí velmi přesně zdokumentovány. A tak mohlo dojít k věci téměř neuvěřitelné – po necelých osmi měsících od požáru byl obnovený most znovu otevřen ve své původní podobě. Slovo „původní“ však musíme omezit na architektonickou podobu. Nenávratně v plamenech zmizela větší část originální výzdoby, trojúhelníkových obrazů umístěných ve štítech po celé délce mostu. Městská rada se pro ni rozhodla v roce 1599 a městský písař Renward Cysat pak 12 let studoval dějiny starého Švýcarska a také křesťanství, aby vymyslel „scénář“ představující v jednotlivých výjevech slavnou historii země.

Už méně se ví, že pár stovek metrů po proudu vede přes řeku druhý podobný most, Spreuerbrücke neboli Plevový. Je o 75 let mladší a také zdobený štítovými obrazy, tentokrát s námětem tzv. tance smrti. Zvláštní jméno mostu má praktické vysvětlení – šlo o nejspodnější z původní trojice městských mostů, a protože stál nejníže po proudu, směly se z něj jako z jediného sypat do řeky plevy a listí. V jeho sousedství také kdysi bývaly městské mlýny, jež později nahradila vodní elektrárna. Její malá nástupnice postavená na konci 90. let minulého století stále dodává elektřinu do městské sítě. Předchozí období mlynářské připomíná jméno přilehlého náměstí Mühlenplatz i naučné tabule na nábřeží připomínající historii „od mlýnského kola k turbíně“. Kousek před Plevovým mostem pookřejí srdce všech technických fandů. K vidění je tu unikátní technická památka, navíc plně funkční a stále používaná – Nadelwehr neboli „jehlová hráz“. Jde o zařízení, kterým se reguluje výtok vody z Lucernského jezera, kterým řeka Reuss protéká. Čelní hráz zvaná podle svého vynálezce z 19. stol. také Poiréova probíhá napříč tokem a její otevírání i uzavírání 3,5 m dlouhými a až 40 kg těžkými tyčemi („jehlami“) se dodnes provádí ručně…)

Další články z vydání o Dolním Lucernském jezeru naleznete zde