Lucern

O oblasti Vierwaldstättského jezera se říká, že je srdcem Švýcarska anebo také, že je oblastí z celého Švýcarska nejšvýcarštější. Nachází se totiž nejen v zeměpisném středu země, ale má i ústřední postavení v jejích dějinách, neboť právě tady byl položen základ samostatného švýcarského státu.

O jediném zdejší velkém městě Lucernu se jako o nejšvýcarštějším městě mluvit nedá, to by už postrádalo smysl, ovšem jeho propojení s okolní přírodou, účelné uspořádání i neokázalý šarm jsou atributy, které jej bez debat řadí k nejhezčím švýcarským městům.

Vierwaldstättské jezero má složitý tvar, na mapě připomíná postavu s roztaženýma rukama, a Švýcaři je proto rozdělují na sedm částí, do určité míry samostatných jezer. U „hlavy postavy“ alias u dnešního Luzernersee, se v polovině 8. století usadili benediktini z kláštera v alsaském Murbachu. V místě, kde z jezera vytéká řeka Reuss, založili klášter sv. Leodegara, který koncem 12. století získal samostatnost. Patrně tehdy také začal přerod sousedící rybářské vesnice v město, jemuž na cestě k prosperitě vydatně napomáhala rozvíjející se doprava přes průsmyk sv. Gottharda. V roce 1291, tedy v době, kdy na druhém konci Vierwaldstättského jezera zástupci kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden založili tzv. Věčný spolek a pod přísahou se zavázali k protihabsburskému odboji, měl Lucern již více než 3000 obyvatel. Ke spolku přistoupil jako čtvrtý člen v roce 1332. Po porážce Habsburků koncem 14. století v něm získal značný vliv a po všech stránkách z něj silně profitoval. V 16. století, poté, co zemi rozdělila na dva bloky reformace, se stal vůdčí silou katolíků, a celá tato komplikovaná dějinná etapa plná zvratů vyvrcholila v roce 1798, kdy po francouzském vpádu a vyhlášením Helvétské republiky byl nakrátko vyhlášen jejím hlavním městem.

V pozdějších letech už nikdy tak velký politický vliv neměl, zato však průběžně vzrůstal jeho význam pro dopravu a následně i pro cestovní ruch. Dnes je Lucern jedním z hlavních dopravních uzlů celé země, v němž na rozdíl od jiných uzlů hrají vedle silničních a železničních spojů důležitou roli i lodní spoje křižující jezero. Mezinárodní letiště tu sice není, ale curyšský vzdušný přístav je odtud vzdálen necelých 50 km a letiště v Bernu je asi jen o 10 km dál. Mimochodem, pokud našinec navyklý českým poměrům vejde právě tady poprvé v kontakt se švýcarským dopravním systémem, dost možná ho to vyvede z míry víc než kde jinde. Může se mu totiž třeba přihodit, že vystoupí v Curychu z letadla a za dvě hodiny už bude stát v nadmořské výšce téměř 1800 m na temeni vyhlídkové hory Rigi. Mezitím se sveze postupně rychlíkem, motorovou lodí a horskou ozubnicovou železnicí a přitom čekáním na přestupy ztratí jen několik málo minut. Podobně provázané spojení je zajištěno s většinou míst v širokém okolí města, navštěvovaných ať už turisty anebo lyžaři.

A velkou výhodou Lucernu je, že se v něm všechny dopravní linky setkávají v jednom místě. Těsně sousedící železniční stanice, autobusové nádraží i přístaviště jsou navíc situovány přímo v centru, přesněji v jeho jižní části neboli Novém městě, které odděluje řeka Reuss od Starého města na severu. Od nádraží se lze do Starého města nejrychleji dostat po frekventovaném mostě Seebrücke, většina přijíždějících turistů ale raději popojde o pár set metrů dál a přechází po slavném Kapličkovém mostě (Kappelbrücke), jenž patří k nejznámějším švýcarským stavebním památkám. Publikované údaje o něm se poněkud různí, spokojme se tedy s tím, že byl postaven počátkem 30. let 14. století a že překračuje řeku hodně našikmo v délce okolo 200 metrů. Mezi všemi krytými dřevěnými mosty v Evropě je údajně nejstarší a druhý nejdelší.

Kapličkový most (jméno kdysi dostal podle blízké kaple sv. Petra) byl původně součástí městského opevnění společně se svou o tři desetiletí starší souputnicí – Vodní věží (Wasserturm). Tato osmiboká, asi 35 metrů vysoká kamenná stavba, jež vystupuje z vody poblíž jižního konce mostu, má za sebou dost pestrou minulost. Sloužila různým účelům, také jako městská pokladnice, vězení i jako archív. Bez její siluety si nelze Kappelbrücke představit.

Není to zas tak dávno, kdy k sobě most soustředil pozornost médií z celého světa. V srpnu roku 1993 byl z větší části zničen požárem, který na něj přeskočil ze člunu zapáleného zřejmě odhozeným nedopalkem cigarety. Pro město to byla tragédie, říkalo se, že Lucern už není Lucernem, a přitom se jaksi pozapomnělo, že most se stal symbolem města teprve asi o čtvrt století dříve, a to dokonce na základě úředního nařízení! Tehdy magistrát rozhodl, aby se most stal „tváří“ města, spustil velkou reklamní kampaň a občané to naprosto akceptovali. Paradoxní bylo, že ještě počátkem 20. století se vážně uvažovalo o likvidaci mostu, který měl uvolnit místo nové výsta…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko