4 2011 Švýcarsko 3

Na akurátní Švýcarsko je to docela pozoruhodná snůška paradoxů. Posuďte sami: Vlaku, který projede bezmála třistakilometrovou trať za sedm a půl hodiny, to jest průměrnou rychlostí pod 40 kilometrů za hodinu, se říká expres, a sice Ledovcový, ačkoli se do těsné blízkosti ledovců vůbec nedostane. Oficiálně se pro něj užívá anglický název Glacier Express, přestože nikde neopustí švýcarské území. No a navíc se nejedná o jeden, ale hned o několik shodně označených spojů projíždějících během dne mezi Zermattem a Svatým Mořicem…

O oblasti Vierwaldstättského jezera se říká, že je srdcem Švýcarska anebo také, že je oblastí z celého Švýcarska nejšvýcarštější. Nachází se totiž nejen v zeměpisném středu země, ale má i ústřední postavení v jejích dějinách, neboť právě tady byl položen základ samostatného švýcarského státu.
O jediném zdejší velkém městě Lucernu se jako o nejšvýcarštějším městě mluvit nedá, to by už postrádalo smysl, ovšem jeho propojení s okolní přírodou, účelné uspořádání i neokázalý šarm jsou atributy, které jej bez debat řadí k nejhezčím švýcarským městům…

Švýcarsko je právem označováno jako země lanovek, které v nejrůznějších podobách najdeme doslova na každém kroku. Patří k nim největší visuté lanovky s kabinou pro 180 osob nebo nákladní s nosností až 40 tun, výkonné sedačkové a kabinkové lanovky s přepravní kapacitou přes 3000 osob za hodinu v zimních střediscích, historické i zcela moderní pozemní lanovky, ale také malé osobní i nákladní lanovky pro obsluhu horských chat a odlehlých usedlostí…

Každá obchodní značka má svůj osud. Zhodnocuje ji zejména trvalá, poctivá a dlouhodobá péče. Čím delší jsou kořeny značky a čím vážnější zájem o její budování, tím její cena roste. Mluvíme-li tedy konkrétně o značce Svatý Mořic, skrývá v sobě více než staletou, válkou nenarušenou péči pečlivých a puntičkářských Švýcarů. Vzhledem k tomu, že právě Svatý Mořic je zakladatelem pojmu zimní turistika, je nabíledni, že potenciál Svatého Mořice patří v konkurenci světových top resortů vůbec mezi nejsilnější…

Název kantonu Wallis (fr. Valais) znamená údolí a je opravdu výstižný. Napříč celým kantonem se totiž táhne mohutné alpské údolí, které vytváří na východě pramenící Rhôna a její 220 kilometrů dlouhý horní tok táhnoucí se až k Ženevskému jezeru. Wallis nabízí svým návštěvníkům přes padesát čtyřtisícovek, legendární Matterhorn i největší evropský ledovec, takže se často stává, že některé jeho další zajímavosti či přírodní krásy zůstávají neprávem ve stínu svých slavných sousedů…

Švýcaři si připisují nehynoucí zásluhu na tom, že jako první dokázali přivést otáčivou restauraci do vysokých hor, je však třeba připomenout, že by to bývali nezvládli bez přispění – světe, div se – Jamese Bonda…

Cestu k Ženevskému jezeru vám ve Švýcarsku ukáže jen málokdo, byť je největší v Alpách. Rozlehlou vodní plochu ve francouzské části země zná každý pod názvem Lac Léman. První zmínky o něm se objevily pár desítek let před naším letopočtem. Antické pojmenování tehdy proslavil Gaius Julius Caesar, když při tažení proti Helvétům zaznamenal Lacus Lemanus ve svých zápiscích…

Švýcarsko dokáže život kultivovat po všech stránkách, jeho šarm živí vkusné znovuobjevování vlastní kulturní tradice a duch tolerance a humanismu, díky kterému tu kvete prosperita v každém ohledu. Umělecké sbírky, muzea a galerie vás možná neohromí svým rozsahem, ale spíš svými unikátními a láskyplně ochraňovanými exponáty, ojedinělým kurátorským přístupem i velkorysou výstavní strategií. Nechte se unášet atmosférou povznášející nálady a uměleckých požitků až ke kulturnímu vzkříšení ve švýcarských muzeích…

Čtrnáctitisícový Einsiedeln, počtem obyvatel třetí největší město kantonu Schwyz, svým pojmenováním odkazuje k samému počátku své existence – k poustevně (německy Einsiedelei), kterou si tady před polovinou 9. století – tehdy ještě v odlehlém hlubokém lese – zřídil mnich Meinrad. Skončil špatně, byl ubit dvojicí lotrů, kteří kdesi zaslechli, že zbožný muž ukrývá v poustevně poklad. O vypátrání vrahů se potom podle legendy zasloužili dva havrani, věrní Meinradovi společníci. Za odměnu jsou dodnes vypodobněni v městském znaku…

Devadesát kilometrů dlouhé údolí Engadin, které vyhloubila řeka Inn a které probíhá po východním okraji kantonu Graubünden, sestává ze dvou úseků s poněkud odlišným krajinným rázem. Nejnápadnějším rozdílem je tu reliéf údolního dna – zatímco v Horním Engadinu je dno spíše ploché, a místy se dokonce kotlinovitě rozšiřuje, v Dolním Engadinu začíná dosud klidný Inn pořádně divočit v mnoha skalnatých soutěskách…

Není nejmenší pochyby o tom, že většina švýcarských měst má krásnou polohu, ale Locarno mezi nimi zaujímá zvláštní postavení. Nejenže se rozkládá na švýcarské straně překrásného Lago Maggiore, obklopeno věncem hor lákajících k vycházkám, ale navíc se v něm mluví všemi třemi nejrozšířenějšími oficiálními jazyky země. Díky sousedství s Itálii převažuje lokální podoba italštiny, ale v hotelech, obchodech i na ulicích je slyšet stejně často také němčina s francouzštinou…

Graubünden, ležící na samém východě země, je rozlohou největším švýcarským kantonem, ale patří k nejméně osídleným. Jeho obyvatelé se živí hlavně turistickým ruchem a tradičním zemědělstvím. Kořeny zdejší architektury sahají do dob osidlování Římany. Dochováno je i mnoho staveb románského období a gotiky. Forma staveb byla a je vždy poplatná svému prostředí a zde tomu není jinak. Tvrdé podmínky, nestálost počasí, těžko dostupný terén a omezená škála stavebních materiálů jsou pro zdejší stavění určující. Prostota a jednoduchost, pro kterou je švýcarská architektura světově proslulá, vychází právě z geografických předpokladů a respekt k tradicím je součástí kultury obyvatelstva…