Švýcarsko dokáže život kultivovat po všech stránkách, jeho šarm živí vkusné znovuobjevování vlastní kulturní tradice a duch tolerance a humanismu, díky kterému tu kvete prosperita v každém ohledu. Umělecké sbírky, muzea a galerie vás možná neohromí svým rozsahem, ale spíš svými unikátními a láskyplně ochraňovanými exponáty, ojedinělým kurátorským přístupem i velkorysou výstavní strategií. Nechte se unášet atmosférou povznášející nálady a uměleckých požitků až ke kulturnímu vzkříšení ve švýcarských muzeích.
Za Corbusierem do Chaux-de-Fonds
Do švýcarského Chaux-de-Fonds v Jurském pohoří se nejezdí za malebným městským koloritem. Kolébka světového hodinářství, rodiště Le Corbusiera i L. J. Chevroleta má totiž o slávu postaráno jako genius loci pro revoluční novinky své doby.
Město s bulvárem delším než Champs Elysées a moderně pravoúhlou strukturou ulic vzniklo po roce 1794, kdy většinu původní zástavby zničil požár, na zelené louce s idealistickou myšlenkou industriálního „slunečního“ města orientovaného na jih. A tak se díky světlu, nezbytné podmínce pro každou hodinářskou dílnu, město stalo jednou velkou prosperující továrnou. Hodinky byly všudypřítomné a exploze produkce učinila z města metropoli světového hodinářství. Dnes tu má své dílny na 100 nejslavnějších firem, mezi jinými Movado, Cartier, Tag Heuer či Tissot. A právě kvůli zvláštní urbanistické struktuře spojené s výrobou hodinek je Chaux-de-Fonds i na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Euforie pro vše nové proměnila město ještě jednou, a to když se bohatí majitelé hodinářských firem koncem 19. století nadchli pro nastupující umělecký směr – secesi. Dekorativní tepaný kov, vitráže, štuky a barevné obklady s přírodními motivy vzaly budovy útokem jako smršť. „Style sapin“, vzor borové větvičky, který je jedinečný a typický právě pro Chaux-de-Fonds, můžete podrobně prozkoumat v Muzeu krásných umění (Rues des Musées 33), stejně tak jako v ulicích společně s ostatními detaily na balkonech, oknech, fasádách a výtazích v mnoha budovách, za všechny např. Rue Numa Droz 18 a 76 (plánek Art Nouveau zdarma v infocentru).
Charles-Edouard Jeanneret, alias Le Corbusier, jeden z nejvýznamnějších architektů 20. století, je bezpochyby nejslavnějším rodákem města. Vila zvaná La Maison Blanche, kterou postavil pro své rodiče v roce 1912 jako svůj první projekt ve stylu architektonické moderny, je unikátní esencí základních atributů jeho dalších puristických projektů: železobetonová konstrukce, čisté linie, vestavěný funkční nábytek a ve své době pokrokové materiály jako beton, eternit či linoleum. Procházet se po tomhle kultovním místě je pro každého milovníka architektury téměř posvátným zážitkem. Na první a originální lino, které kdy spatřil svět, tady našlapujete jako na vzácné zámecké parkety a necháte na sebe působit světlu dokonale otevřený prostor koncipovaný v promyšleném pojetí vycházejícím z parametrů lidského těla. Proporčně vyvážený interiér přináší útulný pocit dokonalé prostorové harmonie a klidu. Na dům navazuje stejně tak geometricky koncipovaná zahrada, překvapivě s lehkým dekorativním dotekem tureckého stylu, jehož prvky architekt zakomponoval do přírodního řádu (návštěvy: pá, so, ne, 10–17 h, www.maisonblanche.ch).
Kdo neviděl Corbusierovo krematorium, nebyl v Chaux-de-Fonds. Na zdejším hřbitově uvidíte unikátní secesní klenot: syntézu téměř mystických symbolů sevřených v ohromujícím interiéru, který je opravdovým chrámem posledního rozloučení. Architekt jej navrhl v roce 1910, tedy zcela bezprostředně před radikální změnou stylu ve prospěch čisté estetiky zbavené dekorativních příkras. Při toulkách po Chaux-de-Fonds si zvenčí prohlédnete i další Corbusierovy secesní kousky v soukromém vlastnictví: vilu Fallet s typickým „le sapin“ dekorem a vily Jaquement a Stotzer z roku 1908 v lehce regionálním stylu inspirovaném jižní Fran…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko