Cestu k Ženevskému jezeru vám ve Švýcarsku ukáže jen málokdo, byť je největší v Alpách. Rozlehlou vodní plochu ve francouzské části země zná každý pod názvem Lac Léman. První zmínky o něm se objevily pár desítek let před naším letopočtem. Antické pojmenování tehdy proslavil Gaius Julius Caesar, když při tažení proti Helvétům zaznamenal Lacus Lemanus ve svých zápiscích.
Jezero ve tvaru banánu měří na délku 72 km, je široké do 14 km a dosahuje maximální hloubky 310 m. Vzniklo na místě ustupujícího Rhônského ledovce a leží v oblouku vymezeném Savojskými a Bernskými Alpami na jihu a východě a pohořím Jura na severozápadě. Řeka Rhôna pramení blízko průsmyku Grimselpass a do jezera vtéká na jeho východním konci mezi Villeneuve a St. Gingolph. Větší část pobřeží patří Švýcarsku, zbytek Francii.
Na nejzápadnější výspě Lac Léman leží Ženeva. Malebný přístav soukromých plachetnic a turistických výletních lodí spolu s výstavními domy na nábřeží a v dálce vrcholky Alp vytvářejí nádhernou kulisu vodotrysku Jet d´Eau, jenž se stal symbolem města. Vznikl přitom zcela prozaicky jako pojistný ventil, jenž podle návrhu inženýra Butticaze od roku 1886 snižoval tlak v potrubí v době, kdy průmyslové podniky neodebíraly z jezera tak velké množství vody. Stříkal tehdy pouze do třicetimetrové výšky, Ženevanům se přesto natolik zalíbil, že v roce 1891 – k 600. výročí Švýcarské konfederace – byl uveden do provozu nový vodotrysk chrlící vodu do výšky 90 m. Naposledy byl vylepšen v roce 1951, kdy dostal dvě samostatné pumpy, poháněné 500kW motory. Každou vteřinu vychrlí do vzduchu 500 litrů vody. Když opouští trysku, má sloupec vody podobu dutého válce o vnějším průměru pouhých 16 cm. Váha vody ve vzduchu představuje sedm tun a záleží především na směru a síle větru, zda se tato obrovská hmotnost rozprostře do mlžné záclony, rozevlátého závoje droboučkých kapiček nebo zůstane mohutným stříbrným pilířem vysokým 140 m. Směr a sílu větru hlídá vestavěný meteonavigační systém, který může vodotrysk zastavit, pokud by například kropil nábřeží s chodci. Od roku 2003 je v provozu celoročně vyjma dnů, kdy panuje velký mráz.
Hned u mostu Mont Blanc, který jezero symbolicky uzavírá, se rozkládá Anglická zahrada. V polovině 19. století nahradila ošklivě vyhlížející a hřmotný překládací přístav, který používali obchodníci s dřívím. Její ozdobou se stala fontána a květinové hodiny, před nimiž se často fotografují turisté. Připomínají významnou roli Ženevy v historii hodinářského průmyslu. Jejich stroj má údajně největší hodinovou ručičku na světě dlouhou přes 2,5 m. Poskakuje o 26 cm, protože obvod ciferníku měří 15,7 m. Květinové hodiny odměřují čas od roku 1955. Zahradníci je vysazují dvakrát do roka a spotřebují při tom 6300 sazenic. Z jižního břehu je možné se po dlouhém molu dostat až k vodotrysku.
Severní břeh Lac Léman lemují stromořadí, široké trávníky, záhony květin a malá náměstíčka mezi honosnými budovami hotelů. Před hotelem Beau Rivage stojí socha rakouské císařovny Alžběty, která si ve Švýcarsku oblíbila hory a vycházky do přírody. Když ale při své návštěvě v roce 1898 vyšla z hotelu a spěchala do přístavu, italský anarchista ji zabil. Pár osobních věcí Sissi ve vitríně na chodbě hotelu, kde zemřela, připomíná tragický osud krásné ženy. Jeden z elegantních salonků hotelu nese jméno Masaryk, na počest prvního československého prezidenta, který zde v roce 1918 s dalšími představiteli nové republiky dojednával její budoucí ústavu.
Pás zeleně a květin s mnoha sochami a plastikami přechází v parky, jež na sebe navazují a táhnou se podél jezera. Park Mon Repos je pojmenován podle původně rodinného sídla majitele pozemku Philippa Plantamoura, který kolem něho založil zahradu a v ní nechal vysázet řadu vzácných dřevin. Později celý areál daroval městu, které v roce 1901 umístilo do vily Etnografické muzeum. Dnes tyto prostory zaujímá Institut Henri Dunanta, švýcarského obchodníka, nositele jedné z prvních Nobelových cen, jenž se stal svědkem válečných hrůz v bitvě u Solferina. Jeho záznamy vedly v roce 1863 k založení Červeného kříže, který má v Ženevě poutavé muzeum.
Sousední idylické místo na břehu jezera, nazývané Perle du Lac, se zalíbilo již Římanům, jak dokládají vykopávky pozůstatků termálních lázní a římské vily. Když pozemek zakoupil Francois Bartholoni, postavil vilu ve florentinském slohu, zdobenou nástěnnými malbami. Mezi jejími hosty bylo mnoho známých lidí té doby, například královna Hortensie, spisovatelé Guy de Moupassant, Alphonse de Lamartine a další. Vila dnes hostí Muzeum vědy, schraňující vědecká zařízení pocházející z 18. a 19. století, jako jsou např. astronomické, navigační, meteorologické a měřicí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko