Ostré štíty hor, ledovcové splazy, křišťálově průzračná jezera, duhové vodopády, na horských loukách počátkem léta doslova záplavy květů a rudozlatý podzim babího léta v horských údolích. To je tvář letos stoletého národního parku Glacier, ale také jeho ještě o 15 let staršího bratra na kanadské straně, s nímž tvoří už od roku 1932 „mezinárodní mírový park“, první svého druhu na světě.
Území parku je součástí Skalnatých hor (Rocky Mountais), které se jako mohutná hradba zvedají nad rovinami prérií a po jejichž vrcholech vede kontinentální rozvodí mezi Tichým, Atlantským a na některých místech i Severním ledovým oceánem. Páteří národního parku jsou dva skalnaté hřbety, Livingston a Lewis Range, které se táhnou přes severozápad státu Montana a pokračují do kanadské provincie Alberta. Parkem prochází 49. rovnoběžka, která byla v roce 1818 zvolena za hranici mezi Spojenými státy a tehdejším britským územím, které se později stalo součástí Kanady. Právě Kanaďané začali toto území s neobyčejně krásnými jezery chránit jako první. Už v roce 1895 vyhlásili národní park Waterton Lakes. I když se z původních 140 km2 postupně zvětšil na více než 500 km2, pořád je o hodně menší než národní park Glacier, který na druhé straně hranice vyhlásila vláda USA v roce 1910 na území větším než 4000 km². Jméno Glacier vystihuje skutečnost, že v parku jsou obdivuhodným způsobem seskupeny všechny glaciální a postglaciální jevy horského zalednění. V roce 1932 pak byly oba parky spojeny jako symbol míru a dobré vůle v jeden, nazývaný Waterton-Glacier International Peace Park. Od té doby zde existuje pouze administrativní hranice a návštěvník přechod z jednoho parku do druhého vůbec nepostřehne.
Horský základ parku, Lewis a Livingston Range, jsou v podstatě pohořím jediným, které není v pásmu Rockies zdaleka nejvyšší, ale má pozoruhodnou příkrovovou stavbu. Při vrásnění v druhohorách byly nejstarší sedimenty mořského dna, star…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Severozápad USA