6 2010 Severozápad USA

Whitmanova misie

Nedaleko okresního města Walla Walla v jihovýchodním cípu státu Washington se nachází nenápadné, ale důležité historické místo, známé jako Whitmanova misie. Marcus Whitman byl lékař a misionář, který spolu s reverendem Henrym Spaldingem překonal americký kontinent v první karavaně krytých vozů. Jejich ženy, Narcissa Whitmanová a Eliza Spaldingová, se staly prvními běloškami, které překročily americký kontinent… Asi 25 mil od stanice Fort Walla Walla, která patřila Společnosti Hudsonova zálivu, založil doktor Whitman roku 1836 misii, jež měla šířit křesťanství a civilizaci mezi indiány kmene Cayuse. Whitman se pak vydal na východ a jako průvodce provedl do úrodného údolí řeky Columbie první opravdu velkou karavanu nových osadníků. Západní část trasy už kryté vozy absolvovaly po cestě, která později vstoupila do dějin jako legendární Oregonská stezka. Whitmanova misie se tak stala jakýmsi závěrečným terminálem na trase a také důležitou stanicí, která poskytovala pohostinství a pomoc útrapami vyčerpaným emigrantům. V místní kovárně bylo možno opravit vozy, dr. Whitman poskytoval lékařskou i duchovní péči a v několika případech se Whitmanovi stali pěstouny sirotkům, jejichž rodiče náročnou cestu přes Velké pláně a Skalnaté hory nepřežili…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Čtyři žárovky v Idahu

Idaho je v povědomí většiny Američanů zapsáno jako stát brambor. Zdejší zemědělci prý dosáhli v pěstování této plodiny dokonalosti. Lyžařům možná vytane na mysli středisko Sun Valley, kde prý padá nejlepší prašan v USA. Jen málokdo si vzpomene na osamělou stavbu stojící uprostřed vysušené náhorní plošiny asi hodinu jízdy na západ od města Idaho Falls. Její označení EBR-I je stejně neromantické jako její vzhled. V prosinci 1951 tu však došlo k události, která byla zásadním zlomem ve vývoji moderní civilizace…

Létající sen

Nebude to dlouho trvat a na obloze nad námi i na světových letištích se objeví nový výrobek firmy Boeing, který v sobě bude slučovat nejmodernější letecké technologie nového století. Už teď vzbuzuje Boeing 787 zájem odborné veřejnosti a brzy si budou moci jeho přednosti vyzkoušet první cestující. Přezdívka Dreamliner – Letadlo snů –  má naznačit, že v leteckém průmyslu, který jako by v posledních letech začal ztrácet na nápaditosti, přichází něco opravdu převratného. O tom, zda Dreamliner naplní očekávání svých tvůrců, rozhodne budoucnost… Montážní haly, kde vzniká pod dohledem předních leteckých odborníků, však zcela jistě naplněním snu jsou. Snu, jenž v době, kdy letectví dělalo své první krůčky, v sobě nesla skupina nadšenců, kteří měli dostatek vytrvalosti a odvahy, aby se stal skutečností…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Město s vůní kávy a deště

Seattle, největší aglomerace státu Washington, už dávno není jen synonymem špatného počasí a dodavatele pracovní síly pro obří výrobní hangáry Boeingu, ačkoli tady prší opravdu hodně. Město s puncem mládí, dobré muziky a svěžího životního stylu, které si buduje image technologického ráje, si v žebříčku amerických měst vede znamenitě… V roce 1853 stála v místech dnešního Seattlu jen malá pila Alki Point. Živila nepočetnou skupinu kolonistů, kteří profitovali z ohromných zdrojů kvalitního dřeva a také z výměnného obchodu s indiány Shuamishi. Jejich náčelníkovi Sealthovi vděčí ostatně Seattle za své jméno. Prakticky bezvýznamná osada rostla zvolna, nikdo se zrovna netlačil do bohem opuštěné divočiny, která mohla jen stěží konkurovat třpytu San Franciska a plodným údolím slunné Kalifornie. Nehledě na déšť a permanentní mrholení, které hlavně v zimě dokáže otrávit i kovaného Angličana…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Radek Adamec kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Buffalo Bill – legenda Divokého západu

Na západ od Mississippi žily svá dobrodružství desítky, ba stovky jemu podobných mužů, on jediný se však postaral o to, aby se stal legendou už za svého života. Zosobňoval všechno, co charakterizovalo Divoký západ druhé poloviny 19. století. Byl jeho hrdinou a zároveň protagonistou… Zažil dohasínající slávu dostavníků i velkorysý nástup železnice, zastihla ho zlatá horečka, která zplodila „horká města“, jako byl zlatokopecký Deadwood či Sacramento. Byl celebritou kovbojského střediska Dodge City při hranicích Kansasu. Stal se vojenským zvědem za občanské války a účastnil se bojů s indiány. Přispěl k neblahému vybíjení bizonů, nakonec se stal rodokapsovým hrdinou „bufalobilek“ a začal vystupovat v představeních přibližujících divákům svět Divokého západu…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Jaroslava Janoušová kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Glacier – nejvznešenější ledovcová divočina

Ostré štíty hor, ledovcové splazy, křišťálově průzračná jezera, duhové vodopády, na horských loukách počátkem léta doslova záplavy květů a rudozlatý podzim babího léta v horských údolích. To je tvář letos stoletého národního parku Glacier, ale také jeho ještě o 15 let staršího bratra na kanadské straně, s nímž tvoří už od roku 1932 „mezinárodní mírový park“, první svého druhu na světě… Území parku je součástí Skalnatých hor (Rocky Mountais), které se jako mohutná hradba zvedají nad rovinami prérií a po jejichž vrcholech vede kontinentální rozvodí mezi Tichým, Atlantským a na některých místech i Severním ledovým oceánem. Páteří národního parku jsou dva skalnaté hřbety, Livingston a Lewis Range, které se táhnou přes severozápad státu Montana a pokračují do kanadské provincie Alberta. Parkem prochází 49. rovnoběžka, která byla v roce 1818 zvolena za hranici mezi Spojenými státy a tehdejším britským územím, které se později stalo součástí Kanady. Právě Kanaďané začali toto území s neobyčejně krásnými jezery chránit jako první. Už v roce 1895 vyhlásili národní park Waterton Lakes. I když se z původních 140 km2 postupně zvětšil na více než 500 km2, pořád je o hodně menší než národní park Glacier, který na druhé straně hranice vyhlásila vláda USA v roce 1910 na území větším než 4000 km². Jméno Glacier vystihuje skutečnost, že v parku jsou obdivuhodným způsobem seskupeny všechny glaciální a postglaciální jevy horského zalednění. V roce 1932 pak byly oba parky spojeny jako symbol míru a dobré vůle v jeden, nazývaný Waterton-Glacier International Peace Park. Od té doby zde existuje pouze administrativní hranice a návštěvník přechod z jednoho parku do druhého vůbec nepostřehne…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Jan Votýpka kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Jackson

Devítitisícový Jackson ve Wyomingu je dnes velice módním turistickým městečkem, které každoročně navštíví asi tři miliony turistů. Je charakteristické všudypřítomnou kovbojskou kulturou, butiky s luxusním zbožím a vysokými cenami nemovitostí. Blízkost národních parků Grand Teton a Yellowstone, kvalitní sjezdovky a především krásná okolní příroda Skalnatých hor z něj dělají lákadlo i pro celebrity, jako jsou Harrison Ford, Tiger Woods či Sandra Bullocková. V zimě se jednou z největších místních atrakcí stává Národní útočiště jelenů wapiti (National Elk Refuge), které leží v těsné blízkosti městečka, v rozsáhlém údolí Jackson Hole…

Federální vláda zde přikrmuje více než 7000 zimujících zvířat. Od počátku minulého století, kdy jim osadníci zablokovali přirozené migrační cesty, znepokojovaly americkou veřejnost obrázky stovek uhynulých jelenů v průběhu krutých zim. Proto v roce 1912 váda vykoupila území o rozloze více než 100 km² a začala poskytovat finanční prostředky na nákup sena. Kromě toho, že zimující wapiti jsou vítanou podívanou pro návštěvníky, samci zde také zanechávají své trofeje. Na jaře místní skauti sbírají jelení parohy a koncem května se na náměstí v Jacksonu pořádá jediná aukce paroží na světě. Celých 80 % jejího výtěžku se vrací do rozpočtu útočiště na nákup sena pro jeleny. Zájem o paroží je velký, především z oblasti tradičních asijských medicín, kde se stále věří, že prášek z mletých parohů funguje jako afrodiziakum. Každoročně se v Jacksonu vydraží čtyři až pět tun těchto hrdých ozdob jeleních hlav. Není pak divu, že čtvercové náměstí v Jacksonu, kde se výroční aukce koná, zdobí čtyři mohutné brány, umně spletené z jeleního paroží. Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Grand Teton – nejkrásnější přírodní scenerie USA

Mnozí lidé, kteří navštívili tento národní park, hovoří o pohoří Teton jako o uměleckém díle přírody vypracovaném do všech detailů. Je krásné ve všech ročních dobách a jeho hrotité štíty se zvedají téměř dva a půl tisíce metrů nad okolní terén jako monumentální skalní koruna. Jeho objevitel, kanadský traper Astorian, ho nazval v kanadsko-francouzském žargonu „les Troi Tétons“, tři prsy… Pohoří je součástí horského systému Skalnatých hor. Leží v jejich střední části, na jižním okraji Yellowstonské tabule. Svou genezí sdílí Tetonské pohoří osudy Skalnatých hor. Bylo vyvrásněno v druhohorách a jeho základ tvoří převážně prekambrické horniny – žuly, ruly, krystalické břidlice a pegmatity. Erozí téměř snesené pohoří oživila asi před deseti miliony let série zlomů, podél nichž nastal složitý pohyb zemských ker. Západní část postiženého území se vysunula jako hrásť s nápadně strmým, stupňovitým východním svahem, a tak se zrodil tetonský horský masiv. Současně se zrodem hor se celá východní polovina území propadala jako příkopová propadlina, která se pod východními svahy hor jeví jako rozlehlá pánev, známá jako Jackson Hole. Celkovému poklesu na tomto území vzdorovala jediná zemská kra, která se uprostřed pánve vysunula a dnes se z ní zvedá jako nápadný kopec Gros Vente Buttes, pod nímž leží město Jackson…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Jan Votýpka kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Národní park North Cascades

Hory a rozlehlé lesy, ledovce a jezera, bystré řeky a tisíce kaskádovitých vodopádů – panenská příroda téměř nedotčená civilizací… Rozlehlý národní park North Cascades leží ve státě Washington, na kanadské hranici, blízko Pacifiku. Je součástí poměrně úzkého horského pásma, které se pod názvem Kaskádové pohoří táhne ze severní Kalifornie přes státy Oregon a Washington až ke kanadské řece Fraser. Jde o staré horstvo vyvrásněných a rozlámaných hřbetů a přehloubených ledovcových údolí, jímž ještě prostupuje řetězec kuželovitých mladých sopek, které nápadně převyšují staré vrcholy dosahující výšek 2500–2700 m n. m. Sopky byly nejaktivnější v pleistocénu, tedy v dobách ledových, kdy jejich divoké, horké výbuchy rušily mrtvý klid ledovcových příkrovů. Dvě nejvyšší hory tohoto národního parku (Mt. Baker – 3285 m a Glacier Peak – 3213 m) jsou také sopky, i když ztichlé a na vrcholech pokryté ledovcovými čepicemi. Nikdo však neví, zda znovu nevybuchnou jako jejich jižnější sestra St. Helens…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Jaroslava Janoušová kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Království deště a sněhu

Jen vyjeďte nahoru, tam je slunce dost!“ řekla nám usměvavá rangerka v návštěvnickém centru na úpatí pohoří Olympic. Olověné šedé mraky otírající se o hustě porostlé svahy hor však ničemu takovému nenasvědčovaly. Jemné mrholení skrápělo už od rána bujnou vegetaci. Na co si stěžujeme, jsme přece v oblasti deštného pralesa mírného pásu… S minimálním optimismem jsme se vyšplhali po klikaté silnici do nadmořské výšky 1500 m. Deštný prales už dávno skončil, vystřídal ho alpínský porost. Jak ubývalo stromů, řídly kupodivu i mraky a náhle jsme jako mávnutím kouzelného proutku vjeli do jiného světa. Na sluncem zalité louce se poklidně páslo stádečko jelenců, z parkoviště pozorovala skupina turistů dalekohledem baribala na vzdáleném svahu a celému horizontu kralovalo úchvatné panoráma jiskřících zasněžených štítů – národní park Olympic…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Dřímající Héfaistové

Říká se jím Vysoké Kaskády a potkáme je od severní Kalifornie až po kanadskou hranici. Nelze si jich nepovšimnout, protože převyšují okolní Kaskádové pohoří téměř dvojnásobně. Jejich vrcholy pokryté ledem jsou vidět na desítky, někdy i stovky kilometrů. Studená jiskřivá krása je však v ostrém kontrastu s tím, co se skrývá uvnitř. Hluboko v zemské kůře zasahují až do ohnivé výhně božského Héfaista a čas od času dávají pocítit svému okolí, jak mocné síly se v jejich hlubinách skrývají. Stalo se tak v hluboké i nedávné minulost, stane se tak i v budoucnosti. Někteří z nich na svoji chvíli totiž teprve čekají…

Lewis a Clark: cesta na Západ

Thomas Jefferson – státník, filozof, architekt, hudebník, vynálezce a plantážník–- je považován za jednoho z největších mozků americké revoluce. Veřejnost ho zná především jako autora slavného Vyhlášení nezávislosti. Odborníci však diskutují, zda jeho největším životním počinem nebyla koupě tzv. Francouzské Louisiany, kterou se mu jako třetímu prezidentovi USA podařilo prosadit přes odpor velké části Kongresu. V roce 1803, kdy Napoleon Bonaparte ovládal velkou část Evropy a potřeboval peníze na další tažení, odkoupily Spojené státy od Francie obrovské území, které sahalo od Kanady až po Mexický záliv… Obchod za 15 milionů dolarů rázem zdvojnásobil území mladého státu a otevřel prostor k expanzi na Západ. Aby umlčel své kritiky, musel Thomas Jefferson vyslat někoho, kdo přinese hodnověrné zprávy o novém území a ukáže, že nákup neznámé a téměř neprobádané divočiny za řekou Mississippi nebyl zcela bláznivým podnikem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA

Veterán Yellowstone

V USA dnes existuje 58 národních parků a několik stovek dalších míst s různou úrovní federální ochrany. Po celém světě se pak počty národních parků a chráněných území počítají na tisíce. V severozápadním cípu státu Wyoming však leží park, který se zrodil o několik desetiletí dříve, než začala být podobná území vůbec vyhlašována kdekoli jinde. Dnes se sice honosí titulem Světová biosférická rezervace či přítomností na seznamu Světového dědictví UNESCO, ale své mládí prožil v dobách, kdy výrazy jako „národní park“ či „ochrana přírody“ byly jen mlhavými pojmy bez podstatného obsahu. Sám o sobě je důkazem, že dlouhá cesta, která vedla k naplnění těchto pojmů, byla sice složitá, nikoli však marná…