Ve Švýcarsku jsou desítky velkých a významných turistických středisek, ale jen několik z nich přitahuje návštěvníky i z jiných kontinentů než z Evropy. Patří k nim také Engelberg neboli Andělská hora. Turistickou atrakcí číslo jedna je otáčivá lanovka Rotair na Klein Titlis, jeden z předvrcholků zaledněného dominujícího Titlisu. Stačí se však rozhlédnout, nadýchat se atmosféry místa – a hned zjistíme, že důvodů k návštěvě je celá řada.
Turistika a lázeňství se začaly ve Švýcarsku rozvíjet už v polovině 19. stol. a Engelberg měl to štěstí, že patřil mezi místa vyvolená. I na dnešní poměry mimořádně rychle vznikla komplexní infrastruktura, zejména ta zásadní – dopravní. Již mezi lety 1872–1874 byla do Engelbergu vystavěna kvalitní silnice a v roce 1898 byla otevřena elektrifikovaná železnice z více než 20 km vzdáleného Stansstadu, později prodloužená až do Lucernu.
Blízkost Lucernu, jednoho z nejvýznamnějších a zároveň nejpůvabnějších měst Švýcarska, byla dalším pozitivním faktorem – zásobovala Engelberg zvědavými turisty. Stačí nasednout na vlak a za 47 minut jste z teplého Lucernu v lyžařském středisku s efektivním převýšením 2000 m! Lucern, který je díky svému historickému centru se slavným Kapličkovým mostem atraktivním alternativním cílem i lyžařských turistů, leží v nadmořské výšce 436 m, Klein Titlis, nejvyšší bod lyžařského areálu nad Engelbergem, ve výšce 3028 m. Vyhlídka u horní stanice lanovky je vůbec nejvyšší v centrálním Švýcarsku.
Nebylo by však Engelbergu, kdyby zde ve 12. stol. nezaložil Konrad von Sellenbüren benediktinský klášter, o němž se píše v samostatném článku. Byli to právě zdejší mniši, kteří se postarali o horskou a geografickou osvětu, když zlezli okolní hory a sňali z nich mýty, jimiž je po generace opřádali prostí lidé. Na vrcholu Titlisu stanul jeden z nich zřejmě už v roce 1739.
Horská vesnice Engelberg se na začátku 20. stol. definitivně proměnila v turistické centrum s mnoha velkoryse koncipovanými secesními hotely, kam se jezdila léčit a odpočívat nejen švýcarská smetánka. Například v roce 1911 tu již tehdy pečliví Švýcaři napočítali 165 922 turistických přenocování. Dámy v dlouhých šatech bruslily na hotelových kluzištích nebo vyrážely na lyžařské túry v doprovodu džentlmenů, hrály curling, sáňkovaly, v létě podnikaly dlouhé procházky nebo dokonce zdolávaly okolní vrcholky… Staré dobré časy přerušila až druhá světová válka, která zamíchala hodnotami a…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lucernské jezero