Macao

Macao, kousíček Evropy na jihu Číny

Dnešní Macao se svým panoramatem nijak neliší od jiných čínských měst – v centru natěsnané mrakodrapy, kterým dominuje ten nejvyšší, hotel s kasinem a restauracemi Grand Lisboa, velkolepý chochol ve tvaru lotosového květu, a v pozadí věž Macau Tower. Přece je však jiné. Dole, mezi nízkou zástavbou u nohou věžáků, se skrývají jednotlivé připomínky někdejší dlouholeté portugalské nadvlády nad tímhle maličkým kouskem země, doplněné o pár svědků místní historie. Připomínky natolik cenné, že byly zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.

Macao je maličké, byť se neustále zvětšuje. Aktuálně něco přes 30 km2 souše je rozděleno mezi poloostrov, spojený s čínskou pevninou, a ostrovy Taipa a Coloane. Ono zvětšování rozlohy je dáno odvodňováním a vysušováním mořského dna. Už v 17. stol. se takhle stal z původního ostrova, kde se nachází historické centrum, poloostrov. A v moderní době na moři získaná půda v zóně nazývané Cotai propojila oba právě zmíněné ostrovy fakticky v jeden. Kromě toho přibývá souše i u břehů – zatímco před 100 lety činila rozloha poloostrova pouhých 3,4 km2, dnes je to 9,3 km2 a celková rozloha Macaa vzrostla z 11,6 na 30,4 km2. Na tomto území žije asi 653 000 lidí, což odpovídá hustotě více než 21 480 obyvatel/km2. Macao je tak vůbec nejhustěji osídleným regionem na světě. Tato informace by ale rozhodně neměla působit odstrašujícím dojmem. Naopak, jde o jeden z rysů, které dotvářejí kolorit Macaa.

Jméno Macao patří k těm, která už na první poslech voní exotikou. Odvozuje se z čínského výrazu Ma-kang, což znamená „přístav Ma-cu“ a odkazuje na starý čínský přístav v blízkosti chrámu A-Ma, případně A-Ma-Gau, „záliv Ma-cu“. Jméno A-Ma se totiž v Macau používá pro bohyni Ma-cu, ochránkyni námořníků a rybářů, velmi populární na jihu Číny. Chrám z konce 15. stol. je nejstarší ze tří nejdůležitějších starých čínských chrámů ve městě, které patří k zapsaným památkám. Leží na jihozápadním konci historické trasy procházející starým městem a spojující 21 z 22 zapsaných míst – pouze pevnost Guia je trochu stranou. Chrám A-Ma je výjimečný v tom, jak dobře reprezentuje jedinečnou všeobjímající podstatu různých náboženských směrů vyjádřenou v místní lidové víře. I když je Ma-cu taoistickou bohyní a spolu s ní se v chrámu uctívá také bůh Země Tchu-ti, najdeme zde i oltář bohyně Kuan-jin, čínské varianty bódhisattvy Avalókitéšvary, a také buddhu západního ráje Amitábhu. Hlavní chrámovou síň i malé prostranství před ní většinou vyplňují oblaka šedého dýmu, za který mohou především vykuřovací spirály u stropu, často i se zavěšenými lístečky se jmény rodinných příslušníků a přáními pro rodinu. Podle místní tradice totiž platí, že čím je chrám zakouřenější, tím je úspěšnější, neboť v něm hoří více spirál a tyčinek, které zapalují věřící. Největší nával v chrámu A-Ma je o narozeninách Ma-cu, které připadají na 23. den 3. měsíce čínského lunárního kalendáře, a při oslavách čínského nového roku.

Přitažlivé není jen jméno Macaa, ale také jeho výjimečná historie. Portugalci se v oblasti delty Perlové řeky pohybovali už od začátku 16. stol., ale teprve…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína – památky UNESCO