Všechno, co si dokážete představit pod pojmem dovolená u moře, a k tomu něco navíc. Sedm tisíc let historie vtěsnaných na území jen o málo větší, než je polovina katastrální výměry Prahy. Strategická poloha mezi Evropou a Afrikou, jež pravidelně poutala pozornost všech, kteří chtěli ve Středomoří něco znamenat. Země, kde prakticky nevědí, co je to řeka, a na kousek lesa se chodí dívat skoro jako do galerie. To všechno je Malta.
Maltské souostroví leží ve Středozemním moři, necelých 100 km od Sicílie a necelých 300 od libyjského pobřeží, nejbližší výspy Afriky. Tvoří ho dva hlavní trvale obydlené ostrovy – daleko větší, méně úrodná a vyprahlejší Malta, kde žije více než 90 % asi ze 410 000 obyvatel země, a menší, úrodnější, zelenější i klidnější Gozo. Mezi oběma ostrovy jezdí pravidelné trajekty, které sotva šestikilometrovou vzdálenost mezi maltskou Cirkewwou a Mġarrem na Gozu urazí za půl hodinky, čas právě tak vhodný na jedno cappuccino v lodním baru – a nebo na pozorování okolí, protože cestou se míjí třetí největší maltský ostrov, Comino. Nepřehlédnutelná strážní věž Panny Marie uprostřed jeho jižního pobřeží bývala součástí někdejšího signálního systému rytířů a v posledních letech se z ní stala filmová hvězda – „hrála“ v Tróji i v desátém filmovém zpracování příběhů hraběte Monte Crista z roku 2002. Comino má pouhé čtyři stálé obyvatele, a tak někdy ani nebývá uváděno mezi obydlenými maltskými ostrovy, byť je na něm také jeden hotel a prázdninové bungalovy pro ty, kteří si chtějí o dovolené připadat tak trochu jako robinzoni.
Úzká Blue Lagoon od Comina odděluje Cominotto, které je z trajektu také vidět. To už patří bez jakýchkoli pochyb k neobydleným maltským ostrovům a skaliskům, jako jsou dále třeba ptačí rezervace Filfla u jižního pobřeží Malty nebo dva ostrůvky sv. Pavla na konci stejnojmenné zátoky na severu největšího ostrova. Podle tradice právě tam ztroskotala v roce 59 či 60 loď, na níž cestoval apoštol Pavel do Říma. Zázračně zachráněný světec prý pak pobyl na ostrově tři měsíce a obracel jeho obyvatele intenzivně na novou víru. Zřejmě byl úspěšný – katolictví je dnes na Maltě při zachování svobody vyznání ústavně stanoveným státním náboženstvím a hlásí se k němu asi 96 % všech občanů.
Trochu zvláštní pozici mezi ostrovy má Manoel Island ležící v hluboké zátoce oddělující Vallettu od Sliemy a spojený s městem Gżirra na pevnině kratičkým mostem. V rytířské době na něm stával špitál sloužící jako karanténní stanice, poté k němu přibyla ještě obranná pevnost. V současnosti tam probíhají rozsáhlé rekonstrukční práce, které mají dát vzniknout společenskému a kongresovému centru, jachetnímu přístavu a také luxusním bytům. Zdá se, že po roce 2012, kdy má být projekt dokončen, budeme muset přepsat encyklopedická hesla a začít hovořit o třech, s Cominem čtyřech obydlených maltských ostrovech.
Pátrání po původu jména Malta, jež v češtině svádí k nejrůznějším slovním hříčkám odkazujícím do oblasti stavebnictví, nás zavede hluboko do starověku. Podle jedné teorie byl na začátku již fénický výraz mlt, vyslovovaný snad „malet“ (féničtina nepoužívala v písemné podobě samohlásky), jenž znamenal „útočiště“ či „kotviště“. Podle jiné byl ostrov pojmenován podle medu (řecky méli, latinsky mel), jímž byl ve starověku proslulý – Řekové ho nazývali Melíte, Římané Melita. Na archeologické stezce nad městem Xemxija si lze dokonce prohlédnout římské včelíny staré dva tisíce let. Mimochodem, docela nedávno, v roce 1997, byly maltské včely popsány vědecky jako nový samostatný poddruh včely medonosné. Od těch našich se pro laika liší na první pohled jen celkově tmavším zbarvením.
Jméno Malta se poprvé v písemné podobě objevilo v byzantských pramenech z konce 4. století. V době arabského panství, které trvalo od roku 871 do roku 1091, se ostrov jmenoval Mâlitah, po návratu křesťanské vlády se definitivně vrátil i název Malta.
Kulturní dějiny Malty však začaly dávno předtím, než se objevilo nejstarší z diskutovaných pojmenování ostrova. První stopy lidského osídlení jsou asi 7000 let staré. V období 3500–2500 př. n. l. pak existovala na Maltě úžasná megalitická kultura, která neměla jinde na Zemi obdobu a zanechala po sobě kamenné chrámy téměř o tisíc let starší než egyptské pyramidy. Věnujeme se jí v samostatném článku, stejně jako dalšímu slavnému období maltských dějin, kdy ostrovům vládli rytíři Řádu svatého Jana. Řád, který nakonec podle Malty získal své poslední a nejznámější pojmenování, přišel na Maltu a Gozo v roce 1530, když získal tyto ostrovy jako věčné léno od španělského krále Karla V. To už měly ostrovy za sebou pohnutou středověkou historii. Po muslimských Aghlabovcích přišli Normané a jejich Sicilské království. Král Roger I. tehdy ovládl Maltu téměř bez boje a propůjčil jí své heraldické barvy – bílou a červenou, jež zůstaly národními barvami Malty dodnes. Když vymřela normanská dynastie po meči, připadla Malta Štaufovcům, po nich následovala despotická vláda Karla z Anjou, bratra francouzského krále Ludvíka IX., a nakonec přišli Aragonci, to vše proloženo pirátskými útoky. Známým sňatkem katolických veličenstev, Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, se pak Malta stala součástí nově vzniklého mocného španělského království.
Maltézští rytíři zůstali na ostrovech do roku 1798, kdy je bez boje předali Napoleonovi. Francouzské panství se nakonec ukázalo být časově zanedbatelnou epizodkou, jež však pro obyvatele ostrova znamenala další vlnu násilí a ničení. Už v roce 1800 zahájila Velká Británie účinnou námořní blokádu Malty, která se Pařížským mírem z roku 1814 stala její kolonií. Zde má svůj počátek další charakteristický rys Malty, který přetrval dodnes, ba co víc, je stále více využíván i komerčně. Ano, řeč je o maltském „britství“, především pak o jazykových kurzech a školách angličtiny. Výuka nejvýznamnějšího světového jazyka se tu nabízí v nejrůznějších formách a těží z dlouhodobé dvojjazyčnosti ostrova. Britské panství na Maltě doprovázené v různých obdobích různě širokými pravomocemi místní samosprávy trvalo plných 150 let – teprve 21. září 1964 byla vyhlášena státní nezávislost Malty, země však zůstala členem Britského společenství (Commonwealth).
Angličtina má na Maltě společně s maltštinou postavení plnoprávného úředního jazyka a dlouhodobý britský vliv je dodnes patrný v mnoha ohledech – to, že se tu jezdí vlevo, je jen jedním z nejvíce nápadných. Typicky britský je třeba vzdělávací systém. Od tří let věku mohou děti chodit do školek, které však nejsou povinné. V pěti letech začínají děti chodit povinně na základní školu. V 11 letech pak skládají dost těžké postupové zkoušky z pěti předmětů – úspěšnější žáci pokračují na junior lyceum, méně úspěšní na secondary school. V obou případech končí povinné základní vzdělání až v 16 letech, samozřejmostí jsou školní uniformy, vzdělání probíhá dvojjazyčně, v maltštině a angličtině. Díky tomu umí dnes většina Malťanů stejně dobře anglicky jako maltsky. Základní školní docházka sice trvá 11 let, ale abychom maltské žáky zbytečně nelitovali – v létě mají prázdniny celé tři měsíce, po dvou týdnech pak mají prázdniny o Vánocích a Velikonocích. Střední vzdělání zakončené maturitou trvá již jen dva roky, poté mohou studenti pokračovat bakalářským nebo magisterským studiem na univerzitě.
Na Maltě také více než kde jinde platí známé úsloví „můj dům – můj hrad“. Asi tři čtvrtiny všech obyvatel bydlí ve vlastních domech, nájemné bydlení tu není příliš populární. Na „venkovštějším“ Gozu je toto číslo ještě vyšší než republikový průměr – ve vlastním tam bydlí dokonce 95 % lidí. Část soukromých domů se v posledních letech mění ve stále vyhledávanější farm houses, typicky zařízené venkovské usedlosti, které se pronajímají jako prázdninové domy. Na Gozu totiž s velkou oblibou tráví dovolenou i Malťané ze sousedního hlavního ostrova. Příjezdová turistika je důležitou součástí maltské ekonomiky, k domácímu produktu přispívá asi třetinou a také nejméně každé třetí pracovní místo na Maltě s ní přímo či nepřímo souvisí. Není proto divu, že země v posledních letech učinila velký krok vpřed v rozvíjení turistické infrastruktury – přibyly nové hotely, především vyšší kvalitativní třídy, ale také nejrůznější kulturní akce, jak mezinárodní, tak takové, jež vycházejí z domácích tradic a historie. Ročně na Maltu přijíždí asi 1,15 milionu turistů, kolem 40 % tvoří, jak jinak, Britové.
Omezená rozloha a vzhledem k ní relativně velký počet obyvatel navyšovaný ještě turisty jsou příčinami jiného charakteristického rysu Malty. Především na severovýchodě hlavního ostrova přechází jedno město v druhé bez jakékoli hranice a často ani Malťané, pokud právě z daného místa nepocházejí, si nejsou úplně jisti, v kterém konkrétním městě se právě nacházejí. St. Julian´s, Gżirra, Sliema, Ta´Xbiex, Msida, Hamrun, Birkirkara, Balzan, Qormi, Floriana, Valletta, Marsa, Paola, Kordin, Senglea, Cospicua, Vittoriosa, Kalkara, Fgura a Tarxien vytvářejí jedno velké souměstí, v němž žije většina obyvatel Malty. Pokud máte pocit, že je těch jmen nějak moc, pak vězte, že jsem menší sídla mezi těmi významnějšími vynechal.
Malá rozloha skýtá návštěvníkům Malty i některé výhody. Nic tu není vlastně daleko, každou lokalitu zvládnete navštívit během jednoho dne a zase se vrátit tam, kde bydlíte. Výborně tu funguje veřejná doprava. Malta vůbec nemá železnici, zato však propracovaný systém autobusových linek, které od časného rána do pozdního večera brázdí v docela rozumných intervalech ostrovní silnice. Oranžově červené autobusy s bílými střechami zaujmou určitě i všechny milovníky techniky, protože většina z nich by se vyjímala jako skvostný exemplář kteréhokoliv technického muzea na světě. Ať vede jejich trasa kudykoli, všechny linky začínají a končí na obrovském vyasfaltovaném kruhovém náměstí, uprostřed s kašnou s Tritony, před hlavní branou do historické Valletty. A pokud byste se v některém podniku zdrželi nad sklenkou maltského vína trochu déle, zachrání vás jeden z četných taxíků. Takže hoďte starosti za hlavu a užívejte si zaslouženou dovolenou. Jak říkají Malťané: Merħba! čili Vítejte!