Hřiště pro boháče, dostaveníčko evropské smetánky, španělská luxusní míle: taková přízviska se používají, když přijde řeč na Marbellu položenou asi v polovině cesty mezi Málagou a Gibraltarem – až byste mohli mít pocit, že přijet sem bez osobního šoféra či vyjít na ulici bez „vuittonky“ málem není možné. Skutečnost je, jako obvykle, mnohem střízlivější. Ze všech letovisek na Costa del Sol stojí právě Marbella za vidění ze všech nejvíc a můžete tu na výletě strávit docela příjemný den.

Doby, kdy byla Marbella ospalou pobřežní vískou se sotva tisícovkou obyvatel, se zdají být vzdálené stovky světelných let – přitom je to jen necelých sedmdesát roků. Turistický rozvoj tu začal na konci druhé světové války a je spojen se jménem zámožného markýze Ricarda Soriana, který se v oblasti tehdy usadil a začal sem zvát své bohaté přátele. A když počátkem 50. let z iniciativy jeho synovce Alfonsa von Hohenlohe vznikl přestavbou selské usedlosti prestižní resort Marbella Club a začali se do něj sjíždět aristokraté, podnikatelé a filmové hvězdy, bylo rozhodnuto: tohle už nikdy nebude „tuctové“ letovisko.

Dnes má Marbella asi 75 000 obyvatel a ročně sem zavítá mnohonásobně víc turistů, mezi nimi řada těch velmi zámožných. Jejich nemovitosti stejně jako drahé hotely jsou k vidění především podél asi 6 km dlouhého úseku pláží mezi centrem města a luxusním jachetním přístavem Puerto Banús. Pro běžné návštěvníky je ale mnohem zajímavější staré město v Marbelle, stojící na půdorysu nepravidelného pětiúhelníka. Labyrint uzoučkých křivolakých uliček, kde se místy mají problém vejít tři lidé vedle sebe, ústí na obdélníkové Pomerančové náměstí (Plaza de los Naranjos). Navzdory značným škodám, které Marbella utrpěla za občanské války, si tento prostor uchoval původní autenticitu z období krátce po ukončení reconquisty – svědčí o tom například renesanční radnice s typickými balkony a žlutě lemovanými okny v bělostném průčelí. Pokud sem přijdete v pom…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Andalusie