Vysoko nad mořem, nízko pod oblaky: tak si můžete připadat v přírodní rezervaci El Torcal de Antequera, pár desítek kilometrů severně od Malagy. Na dohled od pobřeží vás tu očekává prostředí zcela odlišné od často přelidněných letovisek na Costa del Sol. Skalní labyrinty v jedné z nejlépe vyvinutých krasových oblastí Evropy jsou dobře „schované“ a mimo víkendy není třeba se obávat nadměrné návštěvnosti…
Do Mojácaru přijíždíme brzo, před devátou. Španělé mají ještě půlnoc. Okna v bílých domech kolem náměstí Piaza Nueva jsou zabedněná, kavárníci ještě nevynesli židle a stolky, obchůdky se suvenýry, keramikou a místními tkanými koberci na hlavní ulici Enmedio jsou zavřené…
Hřiště pro boháče, dostaveníčko evropské smetánky, španělská luxusní míle: taková přízviska se používají, když přijde řeč na Marbellu položenou asi v polovině cesty mezi Málagou a Gibraltarem – až byste mohli mít pocit, že přijet sem bez osobního šoféra či vyjít na ulici bez „vuittonky“ málem není možné. Skutečnost je, jako obvykle, mnohem střízlivější. Ze všech letovisek na Costa del Sol stojí právě Marbella za vidění ze všech nejvíc a můžete tu na výletě strávit docela příjemný den…
Koně nabití temperamentem a touhou předvést, co se naučili, vtančí do arény a představení může začít. Diváci sledují elegantní kroky běloušů, které vedou jezdci v tradičních kostýmech z 18. století. Je to pohyb dokonale sladěný s hudbou, doplněný piruetami, skoky a jinými, různě složitými figurami. Je jen několik míst na světě, kde můžete vystoupení tohoto druhu vidět, a Jerez de la Frontera je jedním z nich…
Ať žije Pepa! Ne, to není pokřik z nějaké rodinné oslavy, ale hold první španělské ústavě, jejíž dvousté výročí se slaví právě letos. Byla vyhlášena v Cádizu 19. března 1812, přesně na svátek Josefa, v jediném městě, které Napoleon marně dobýval. Po návratu absolutistického režimu jen pouhá zmínka o ústavě zaváněla nepříjemnostmi, a tak ji stoupenci demokracie pojmenovali La Pepa. Zašifrovali ji tak do ženské podoby španělského osobního jména Pepé, protože la Constitución je rodu ženského. Jak jednoduché…
Když se v roce 1907 rozvodnila řeka Guadalmedina pramenící v nedalekých horách Montes de Málaga tak, že lidé v Malaze plakali na ulicích nad zbytky svých nuzných příbytků, rozhodlo se město k okázalé přestavbě. Kdo by však tenkrát mezi troskami města založeného Féničany, obývaného Kartaginci a nakonec Římany tvrdil, že se jeden z hlavních římských přístavů ve Středozemí stane perlou Andalusie a vyhledávaným letoviskem pro golfisty, byl by považován za donkichotského snílka…
Je až nechutně málo míst na této planetě, kde člověk může „po anticku“ zvolat: Hic sunt leones! V naší staré dobré Evropě neobjevená území, natož lvy snad ani nežádáme. Docela by nám na dovolenou stačil malý kousek země, třeba jen miniaturní plážička, kde nejsou žádná těla, nikdo neřve, kde můžeme být sami s mořem, s přírodou…
Hlavní spojnice mezi kastilskou mesetou a Andalusií vede přes hluboké strže Despeñaperros. Po bezbřehých pláních Kastilie vás trochu překvapivě pohltí až půlkilometrové srázy, aby vás dramaticky uvedly do olivového království zvaného Jaén. Cizinci bývají překvapeni, že v Andalusii provincie podobného jména vůbec je, a v představě většiny Španělů se tento prostor zužuje právě jen na monotónní moře oliv, přes které vede dálnice A4…
Město mnoha tváří: ostrého světla a hlubokých stínů, starobylých památek i moderních staveb, město s labyrintem úzkých uliček a důvěrnými náměstíčky, kde se zastavil čas, ale i širokých pulzujících tříd dávajících na vědomí, že Sevilla neustrnula v minulosti, ale jde s dobou…
„Od plamenů zapadajícího slunce chytají poslední růže,“ napsal Juan Ramón Jiménez, pro kterého byla Huelva jedním z nejkrásnějších míst na zemi a který ze své rodné vísky Moguer učinil literární pojem. Citovanou větu možná napsal na terase svého domu, ale stejně tak dobře jej mohla napadnout na jedné z půvabných pláží Costa de la Luz, pobřeží Světla, nebo hlouběji ve vnitrozemí, třeba v jedné z bělostných vesnic rozložených po svazích pohoří Aracena. Míst, odkud lze podobnou sluneční agonii pozorovat, je v prosluněné, horizontu otevřené Huelvě bezpočet…
Jen málo měst na světě se může pochlubit tak úchvatným historickým a architektonickým bohatstvím jako španělská Córdoba. Zářivá perla Andalusie vznikla už v římských časech a v raném středověku byla dokonce hlavním městem obrovské a bohaté říše, která představovala výkvět tehdejší civilizace…
Křesťanství a islám, romanizace a arabizace – neoddělitelné v krvi Andalusie a Granady zvlášť. Proto i vzdělané dohady o tom, zda je její název odvozen z románského „granada“, granátové jablko, nebo z arabského Gar-anat, Vrch poutníků…
Andalusie je zemí dvou moří a pro svou jedinečnou historii také zemí dvou kontinentů. Vzhledem k pestrosti svého reliéfu navíc představuje výjimečně bohatou krajinnou mozaiku…
