Je až nechutně málo míst na této planetě, kde člověk může „po anticku“ zvolat: Hic sunt leones! V naší staré dobré Evropě neobjevená území, natož lvy snad ani nežádáme. Docela by nám na dovolenou stačil malý kousek země, třeba jen miniaturní plážička, kde nejsou žádná těla, nikdo neřve, kde můžeme být sami s mořem, s přírodou.
Stojíme na skalní vyhlídce vysoko nad nedozírnou modří a s námi je tu jen slunce a vítr. Hluboko dole se rozkládá jedna z nejkrásnějších pláží Španělska, teď v červnu liduprázdná – Playa de los Muertos (pláž Mrtvých). Její jméno je sice hororové, ale sama pláž jako by byla vystřižena z romantického filmu – piráti, kteří se zasloužili o její název, jsou dávno pryč. Přes kilometr dlouhá pláž schovaná mezi sopečnými skalisky je přístupná jen pěšky. Není tu bar, restaurace, lehátka – nic. Jen křišťálově čisté moře, bílý, skoro karibský písek. I v plné sezoně se návštěvníci, z velké části naturisté, dají spočítat na prstech. Těm, co hledají hlavně klid, asi dvacetiminutová cesta od auta s proviantem (hlavně vodou) a osuškami i zpáteční, trochu delší stoupák k silnici za tu námahu stojí.
Na pláž Mrtvých se nejlépe dostanete z dříve hornického městečka Carboneras, které leží na východní hranici přírodního parku Cabo de Gata-Níjar, jedné z perel českými turisty dosud neobjevené provincie Almería. Ne všechny pláže tohoto pobřeží jsou tak panenské jako Playa de los Muertes, ale ani ty západně od města v oblasti Almería’s Poniente, které mají veškeré vybavení a služby, nejsou zatíženy nešvary civilizace. Jedenáct z nich se proto pyšní modrou vlajkou EU.
Pobřeží kolem majáku Cabo de Gata vyhledávají hlavně potápěči. Množství ryb i rostlin je tu na Středozemní moře nebývalé. Faunu i flóru zdejší podvodní říše však můžete pozorovat i bez vzduchové lahve a potřebného výcviku ve veřejném akváriu v Roquetas de Mar. A budete-li mít štěstí, na rejnoka v otevřené nádrži si i sáhnete.
Přírodu a lidské rozměry ctí i hotelové pláže. I tady najdete písečné duny, jeskyně, útesy… Kolem jednoho z nich se pádlujeme na mořském kajaku – není úplně snadné prodírat se mezi vlnami na lehké lodičce, ale instruktor Pablo nás chválí – vodácká tradice se v Češích nezapře. Odměnou za námahu je plážička pod útesem. Kromě z vody se na ni lze dostat jen „kozí“ stezkou z bílé usedlosti vedle prastarého větrného mlýna. „Takové bydlení v původních zemědělských nebo rybářských usedlostech si je možné na dovolenou pronajmout. Pro ty, kteří si nepotrpí na velké hotely a chtějí poznat Andalusii nejen z klimatizovaného autobusu, je to ideální volba,“ říká Pablo….
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Andalusie