Hlavní spojnice mezi kastilskou mesetou a Andalusií vede přes hluboké strže Despeñaperros. Po bezbřehých pláních Kastilie vás trochu překvapivě pohltí až půlkilometrové srázy, aby vás dramaticky uvedly do olivového království zvaného Jaén. Cizinci bývají překvapeni, že v Andalusii provincie podobného jména vůbec je, a v představě většiny Španělů se tento prostor zužuje právě jen na monotónní moře oliv, přes které vede dálnice A4.

Jak už to však bývá, čím zjednodušenější obrázek o určitém koutu světa máme, tím více nás může překvapit. Jaén například tím, jak nečekaně andaluský je. Nebo hustotou hradů a pevností na kilometr čtvereční, která je nejvyšší v Evropě. Nebo rozsahem svých chráněných „neolivových“ či „méně olivových“ území. Stačí jejich letmé představení, abychom si uvědomili, že tento region má do monotónnosti daleko. Po zmíněném Despeñaperros se v severozápním výběžku provincie, v srdci pohoří Sierra Morena, rozkládá přírodní park Andújar, na jihu zdobí horizont Sierra Mágina – střecha Jaénu s nejvyšší horou Pico de Mágina (2164 m) a na východě, při hranici s provinciemi Granada a Albacete, se vypínají rozsáhlá pohoří Cazorla, Segura a Las Villas. V nich pramení řeky Guadalquivir, Guadiana Menor, Guadalimar či Segura a v nich se rozhoduje o tom, zda cílem jejich vod bude Atlantik nebo Středozemní moře. Místní vegetace, typická pro středomořskou pánev, patří k nejrozmanitější v zemi, registrují zde na 2100 druhů. Velmi bohatě je zastoupena také fauna, zejména ptactvo a vysoká zvěř, v čele s místní hvězdou, kozorožcem iberským. V těchto horách zároveň naleznete nejrozsáhlejší nepřerušovaný lesní porost na Pyrenejském poloostrově táhnoucí se v délce 120 km.

Olivový ráj
Kvůli své „nízké popularitě“ nebyl Jaén, na rozdíl od mnoha jiných andaluských provincií, tolik poznamenán stavebním boomem a nikdy také nemohl spoléhat na cestovní ruch. Dřívější horničina a dřevařský průmysl spolu s tradičním zemědělstvím naučily místní vytvářet si své bohatství pomalu a tvrdou prací. Proto se jen těžko ovládají, když slyší o pověstné andaluské lenosti, siestičce a „mañana“, zatímco mnohý pracovní den v Jaénu začíná za úsvitu a končí se setměním. Jak si jeden z nich postěžoval: „Nevím, co na téhle zemi je, že ji lenoši z jiných končin, kteří o ní nemají ani tušení, přisuzují svou vlastní přirozenost“. Stačí se rozhlédnout kolem, po opečovávané, hýčkané krajině, v níž se olivové sady šplhají i po těžko přístupných srázech. A ač se to zdá na první pohled nemožné – protože občas ono rozvlněné olivové moře nemá začátku ani konce – olivy tu každým rokem sesbírají do jedné.

Od dob Římanů, kdy se v Hispanii začaly olivy poprvé pěstovat, se jaenští mnohé naučili a dnes tu naleznete ty nejlepší mlýny na olej a ty nejlepší prostřihávače na světě. Sem si chodí pro rozum Řekové a Italové. Olivy jsou jaenským zlatem a přímo či nepřímo dávají práci 75 % populace. Měli byste ale vědět, že z Jaénu pochází také většina domácí produkce třešní, česneku a chřestu, že na rovinách kolem Bailénu a Arjony se pěstují i hrozny a obilí a že Jaén je vůbec největš…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Andalusie