Poutníci nejenom z Rakouska sem neváhají urazit pěšky stovky kilometrů. V průběhu staletí jich sem zavítal už bezpočet. A nechyběly ani hlavy pomazané. Mariazell, největší poutní místo Rakouska a jedna z nejvýznamnějších mariánských svatyní střední Evropy, které skladatel Joseph Haydn věnoval dvě mše, přitahuje věřící již od 12. stol. a je nedílnou součástí dějin křesťanského Západu. Ačkoli se zde vlastně nestal, alespoň dosud, žádný zázrak, ročně se tu konají tisíce procesí. Kromě duchovního povzbuzení nabízí městečko a jeho okolí i světská potěšení, od pohlazení pro zažívací trakt přes kořeněné perníčky až po parádní lyžování či letní turistiku.
Příběh Mariazellu, který leží na severu Štýrska nedaleko hranic s Dolním Rakouskem, se začal psát v zimě 1157. Tehdy vyslal opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht do oblasti Severních vápencových Alp severovýchodně od údolí Fadental mnicha jménem Magnus, aby pečoval o duchovní život tamních obyvatel. Mnich si na cestu přibalil sošku Panny Marie, kterou vyřezal z lipového dřeva. Když se Magnus pozdě večer 21. prosince přiblížil k cíli, znenadání mu cestu zkřížila obrovská skála. Znavený a bezradný muž se s modlitbou obrátil na Matku Boží, aby se skála rozestoupila. Když se tak podle legendy stalo a on mohl pokračovat, jako poděkování za vyslyšení modlitby postavil Madoně a její sošce dřevěnou kapličku, která mu zároveň sloužila jako přístřeší, v latině cella. Toto spojení dalo také název místu, na kterém stojí dnešní poutní bazilika. Mariánská cela. Mariazell. Tolik pověst.
Posvátná soška Milostné Matky Boží je dodnes uctívána jako Magna Mater Austriae, tedy Velká Matka Rakouska a je oblékána do drahých šatiček, jež většinou pocházejí od příslušnic šlechtických rodů. Bez oděvu je 48 cm vysoká soška, obklopena dvěma archanděly, k vidění pouze dvakrát v roce, na svátek narození Panny Marie 8. září a v den založení kostela 21. prosince.
Z prvního „domova“ mariánské sošky se postupem času stala románská kaple, poté gotický kostel a nakonec barokní bazilika. První románskou kapli Mater Gentium Slavorum zde nechal postavit kolem roku 1200 kníže Vladislav Jindřich, markrabě moravský, z vděčnosti za své uzdravení z těžké nemoci. Mariánský oltář byl vysvěcen v roce 1266. V roce 1370 dal uherský král Ludvík I. postavit dodnes zachovanou Kapli milosti jako poděkování za vítězství nad nepřáteli křesťanské víry z východu, nad Turky. Už před tím, v roce 1330, se v úřední listině o odpustcích zmiňuje salcburský arcibiskup Friedrich III. o hojně navštěvovaném poutním místě. To bylo stále známější a rušnější, se stoupajícím náporem věřících chrám pomalu přestával vyhovovat. V letech 1644–1683 za opata Benedikta Pierina se proto dočkal přestavby i rozšíření. K již existující devadesátimetrové gotické věži byly po stranách přistavěny dvě barokní, s terakotově zbarvenými pilastry. Taková fasáda je unikátní přinejmenším v alpské oblasti. V bohatě zdobené gotické věži dnes visí největší zvon ve Štýrsku. Pochází z roku 1950 a váží 5702 kg…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Štýrsko