Procházka maltskou historií by nebyla úplná bez návštěvy Mdiny a Rabatu. Dvě sousední města se zdají být na první pohled tak odlišná, že už snad víc nemohou být. Přitom mají leccos společného, a nejsou to jen jejich exoticky znějící jména.

Střed Malty je rovinatý. Britové zde kdysi postavili vojenské letiště Ta´ Qali, v jehož areálu je dnes centrum uměleckých řemesel. V sousedství přidali Malťané roku 1980 Národní stadion, na němž čtyřikrát hrála i naše fotbalová reprezentace. To vše je zarámováno sytou zelení okolních vinic. Od jihozápadu sem vybíhá okraj vyzdvižené plošiny Dingli. Pohled na něj je takřka monumentální, byť jde o převýšení necelých 200 m. Pětiúhelníková bašta rozráží vzduch jako příď pyšné lodi a nad ní se hrdě tyčí kopule a dvě věže katedrály. To je Mdina, někdejší hlavní město ostrova.

A nejen hlavní – ve středověku, před příchodem johanitů na Maltu, to bylo i jediné skutečné město na ostrově. Abbé Jean Quintin d´Autun, který se připojil k johanitskému řádu jako kněz a několik let pobýval na Maltě jako kaplan francouzských rytířů, vydal v roce 1536 v Lyonu spis Melitae Insulae Descriptio. Knížka obsahující i nejstarší tištěnou mapu Malty měla sloužit především budoucím rytířům jako zdroj informací o ostrově, na který se vydají. Quintin v ní mj. píše, že kromě Mdiny a několika domů v jejím okolí žijí Malťané hlavně v jakýchsi provizorních domcích, jaké by člověk očekával spíše v Africe. Za počátky „Città Notabile“, Vznešeného města, jak Mdinu nazval aragonský král Alfons V. v první polovině 15. stol., však musíme daleko hlouběji do historie.

První stopy lidského osídlení v těchto místech pocházejí z doby bronzové a jsou asi čtyři tisíce let staré. O tisíc let později už zřejmě Féničané obehnali osadu, které říkali Malet („útočiště“), zdí. V římských dobách se tu rozkládalo město Melita s mohutnými hradbami. Bylo asi třikrát větší než současná Mdina, takže zahrnovalo i část dnešního Rabatu. Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Hned naproti středověkým mdinským hradbám, oddělena jen parkem Howard Gardens, se nachází už na okraji Rabatu jedna z nejvýznamnějších římských archeologických lokalit na Maltě. Původně se označovala jako „římská vila“, ale když se podrobnějším průzkumem ukázalo, jak velké bylo ve skutečnosti římské město a kam až sahalo, byl název areálu opraven na Římský dům. O vilu, venkovské sídlo ve volné krajině, totiž nešlo, vykopané pozůstatky patří honosnému městskému domu, který stál uvnitř městských hradeb. V neoklasicistní budově postavené zčásti přímo nad nejcennějšími vykopávkami je malé muzeum, kde upoutá několik soch a především na svém původním místě na podlaze atria spočívající mozaika s oblíbeným antickým motivem – dvojicí hrdliček sedících na okraji mísy.

Za hradbami římského města pochovávali své mrtvé křesťané a židé. Na několika místech dnešního Rabatu se tak pod obytnými domy nacházejí rozlehlé katakomby. Nedaleko kostela sv. Pavla se vstupuje do největší zpřístupněné části nesoucí jméno stejného světce. Moderní schodiště postavené nad původním vede do hlavní síně katakomb, kde zaujme hned na první pohled jeden z agape – nízkých okrouhlých stolk…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malta