Hlavním městem Basilicaty je Potenza, její turistickou metropolí Matera, ale základy dnešního regionu se pokládaly před více než tisícem let na jeho severozápadě v Melfi. Římské ruiny, středověké hrady i katedrály svědčí o někdejším historickém významu této oblasti. Historická hodina pro Melfi nastala, když z něj normanští dobyvatelé v roce 1041 udělali hlavní město své jihoitalské říše, dávno před Salernem či Neapolí. Za vlády štaufského císaře Fridricha II. se z Melfi řídily nejen dějiny Mezzogiorna, ale psaly se tu i některé kapitoly světových dějin.
Po dlouhé cestě lehce zvlněnou krajinou se širými obilnými lány se před námi vynořuje vysoko nad údolím řeky Bradano kopec, na kterém ve výšce 833 m n. m. jako orlí hnízdo trůní bílé městečko. Poutač u silnice oznamuje, že Acerenza patří mezi nejkrásnější obce v Itálii (I borghi più belli dʼItalia).
Historie Acerenzy od římské éry po renesanci se odráží v jejích chrámech a starobylých domech s krásnými kamennými portály, zdobenými reliéfy, bystami a erby dávných majitelů. Historickému centru se spletí úzkých uliček dominuje ohromující katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cania z 11. stol., jedna z nejpůsobivějších církevních staveb v celé Basilicatě. Na hlavním oltáři trojlodního románsko-gotického chrámu jsou uloženy relikvie sv. Cania, biskupa a mučedníka ze 4. stol., jehož údajný sarkofág je umístěn v renesanční kryptě z roku 1524, kterou zdobí fresky od Giovanniho Todisca da Abriola. V interiéru dále stojí za pozornost historicky i umělecky velmi cenný polyptych od Antonia Stabileho z roku 1583 zobrazující Pannu Marii Růžencovou se sv. Tomášem Akvinským a 15 příběhů ze života Panny Marie a Ježíše.
Venosa
Venosa, náš další cíl na severu ležící v srdci velmi úrodné oblasti Vulture, je dnes zdánlivě zapomenutým městem s necelými 12 000 obyvatel. Jako Venusia však byla jednou z největších římských kolonií, výhodně položenou na proslulé silnici Via Appia. Na okraji města nás uprostřed zelené louky upoutá tajemná silueta dvou kostelů někdejšího opatství Nejsvětější Trojice (Abbazia della Santissima Trinità). O založení kláštera se stále vedou spory, ale zřejmě ho postavili benediktini ještě před příchodem Normanů. Starý kostel, několikrát přestavovaný, ale stále si zachovávající původní půdorys raně křesťanské baziliky, si v roce 1059 vybral normanský vévoda Robert Guiscard, sídlící v nedalekém Melfi, jako pohřebiště svého rodu Hauteville. Nechal sem převézt ostatky svých bratrů a posléze zde byl pohřben i on. Hrobka Hautevillů je stále k vidění v pravé postranní lodi. V levé postranní lodi je pohřbena Robertova manželka Albegarda z Buonalberga, matka jeho syna Bohemunda I., slavného hrdiny první křížové výpravy. V roce 1135 začali benediktini, inspirováni burgundským Cluny, se stavbou impozantního „nového“ kostela, ale postupně jim došly finance a kostel nebyl nikdy dokončen. Opatství je obklopeno archeologickým parkem s římskými vykopávkami (lázně s podlahovými mozaikami, základy domů, raně křesťanské náboženské centrum). Nedaleko jsou také Catacombe Ebraiche, židovské katakomby z 3.–7. stol.
Carpe diem, využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost – tak radil svým spoluobčanům slavný básník zlatého věku římské poezie Quintus Horatius Flaccus, který se ve Venusii v roce 65 př. n. l. narodil. Jeho bronzová socha v centru Venosy jakoby přemýšlela, nakolik tyto verše ještě dnes inspirují kolemjdoucí. Město se pyšní aragonským hradem (dnes sídlem Národního archeologického muzea) a katedrálou SantʼAndrea, které nechal postavit po roce 1470 šlechtic Pirro del Balzo. Barokní kostel Očistce (chiesa del Purgatorio) z 16. stol. připomíná dobu, kdy princové z Venosy přeměnili město ve skvělé centrum umění a vzdělanosti. Jedním z nich byl Carlo Gesualdo, vynikající hudebník a slavný skladatel madrigalů, který ale také nechvalně proslul tím, že když přistihl in flagrante svou manželku s milencem, vévodou z Andrie, oba na místě zabil.
Melfi
Kolem vyhaslé sopky Monte Vulture (1326 m n. m.) je řada historických měst a vesnic, z nichž nejvýznamnější je Melfi. Za Normanů a Štaufů byl zdejší hrad svědkem významných událostí. Papež Mikuláš II. tu jmenoval Roberta Guiscarda vévodou z Apulie a Kalábrie. V letech 1059–1137 se v Melfi konalo pět koncilů, byl zde potvrzen kněžský celibát a zrušena exkomunikace byzantského císaře Alexia. Ještě více však město vytěžilo z toho, že se stalo vyvoleným sídlem římského císaře Fridricha II. Ten zde v roce 1231 vyhlásil slavný zákoník Liber Augustalis, dnes zpravidla označovaný jako Konstituce z Melfi. Zákoník, který obsahoval více než 250 „paragrafů“ a vycházel z normanských, římských a arabských právních tradic, měl za cíl především posílení moci panovníka pomocí státní byrokracie…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Basilicata a Kalábrie