Turistický Peking, to je hlavně Zakázané město, oltář Nebes, náměstí Nebeského klidu a Letní palác. Čínské hlavní město však nabízí zajímavých míst a památek daleko víc. A to, že jsou trochu stranou turistického zájmu, je pro návštěvníka spíše výhodou.
Několikrát do roka čínští císaři prováděli obřady a přinášeli oběti na různých místech Pekingu. Nejvýznamnější z obětí se odehrávala o zimním slunovratu na oltáři Nebes v jižní části města. Nešlo při ní pouze o zajištění dobré úrody v nadcházejícím roce, ale také (a hlavně) o obnovu mandátu Nebes, díky němuž byl císař svrchovaným pánem své země. Návštěva rozlehlého areálu, v němž kromě oltáře stojí rovněž síň Modlitby za dobrou úrodu a další stavby, je součástí snad každé organizované prohlídky Pekingu (podrobný článek je v čísle o Pekingu, ZS 3/2008). To, že ve městě jsou ale k vidění také některé z dalších císařských oltářů, kterých za Čchingů bylo v metropoli dokonce devět, bývá pro většinu turistů překvapením. Snadno dostupný i metrem a nepříliš vzdálený od centra, vlastně jen přes ulici od známého lamaistického kláštera Jung-che a Konfuciova chrámu, je oltář Země neboli Ti-tchan. V severní části města ho nechal postavit mingský císař Ťia-ťing v roce 1530, současně s oltářem Slunce na východě a oltářem Měsíce na západě. Všechny tři areály, dnes shodně přeměněné ve veřejné parky, si byly podobné, ale svatyně Země z nich byla největší, což odpovídalo jejímu významu.
Císař obětoval na oltáři Země o letním slunovratu (na oltáři Slunce o jarní a na oltáři Měsíce o podzimní rovnodennosti). Oltář Země má čtvercový půdorys, což odpovídá tradiční čínské představě o kruhovém Nebi a čtvercové Zemi, dvoustupňový a v jeho architektuře se v různých souvislostech objevují posvátná čísla šest a osm, stejně jako je tomu u oltáře Nebes s devítkou. Uspořádání celého obřadu připomínalo zimní obřad na oltáři Nebes, jen v trochu menším měřítku. Ale i tady se ho účastnilo přes 2000 dvořanů, císař trávil den před obětováním v síni Zdrženlivosti (před obřadem nesměl jíst maso, pít alkoholické nápoje a musel se vystříhat i dalších „nečistých“ věcí, jako byla třeba účast na recepcích nebo souzení zločinů) a ráno v den slunovratu pak obětoval na oltáři Země před bohy symbolizovanými vzpomínkovými destičkami, které se na oltář přinášely z hlavní chrámové síně. V té jsou dnes vystaveny různé předměty související s kultem Země.
Další z téměř neznámých císařských oltářů stojí přímo v centru, v parku Čung-šan, který leží mezi náměstím Nebeského klidu a Zakázaným městem. Třístupňový oltář Půdy a zrna, Še-ťi-tchan, byl postaven už v roce 1420. Na jeho nejvyšším stupni je rozloženo pět různých druhů půdy lišících se barvou, které císař obdržel od svých poddaných z různých částí říše a které zároveň symbolizují, že všechno pod nebesy patří císaři. Kromě toho také připomínají pět prvků, z nichž jsou podle tradiční čínské představy stvořeny všechny věci (kov, dřevo, voda, oheň a zem). Císař zde obětoval vždy v pátý den druhého a osmého měsíce čínského lunárního kalendáře. K obřadu se připravoval v síni Modliteb, Paj-tien, jež stojí severně od oltáře. Jde o jednu z nejlepších ukázek klasické čínské celodřevěné architektury ve městě. Od roku 1928 nese tato síň jiné jméno – Čung-šan Tchang, které připomíná zakladatele čínské republiky, dr. Sunjatsena (v Číně nejvíce známého pod jménem Sun Čung-šan). Když Sunjatsen v roce 1925 v Pekingu zemřel, byla rakev s jeho ostatky uložena po určitou dobu právě v této síni. Za pozornost v tomto parku, který většina turistů míjí, protože je z náměstí Nebeského klidu odvezou k vstupu do Zakázaného města autobusy, stojí ještě dvojice kamenných lvů, střežících vstup k oltáři. Jsou asi 1000 let staří a pocházejí z doby dynastie Sung.
Zajímavou zkušeností je také procházka kolem Šʼ-čcha-chaj. Tímto jménem se souhrnně označují tři navzájem propojená jezera severně od známého parku a jezera Pej-chaj. Kolem nich stojí v oblasti kousek západně od Bubnové…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína