Město, kde se vdávala česká princezna

Jedním z hlavních sídel Vargů byla právě Ljubice, vyvrácená roku 1138 jiným slovanským kmenem. Pouhých pět let poté však nedaleko od ní založil hrabě Adolf II. dnešní Lübeck jako nejstarší německé kolonizační město na Baltu. Už roku 1226 byl prohlášen svobodným říšským městem (a zůstal jím až do roku 1937). K ochraně námořního obchodu uzavřel v roce 1241 spolu s Hamburkem a Kolínem nad Rýnem smlouvu, která posléze vedla ke vzniku známého obchodního sdružení pobaltských měst – hanzy. V roce 1206 se v Lübecku konala slavná svatba: dánský král Valdemar II. zvaný Vítězný si bral českou princeznu Markétu, dceru Přemysla Otakara I. Dánové si mladou královnu pro její spanilost a dobrotivost zamilovali a překřtili ji na Dagmar – paní dne. Netušili, že jí je v nové domovině vyměřeno pouhých sedm let života. Druhou vazbu k Čechám obstarali dva nejslavnější lubečtí rodáci – bratři Heinrich a Thomas Mannové. Po nástupu Hitlera k moci totiž dostali československé státní občanství. Jenomže i nad naší křehkou demokracií se brzy začala stahovat temná mračna, a tak nakonec oba postupně emigrovali do USA. Po válce se do Německa natrvalo nevrátil ani jeden z nich. Heinrich měl sice vést Akademii umění NDR, ale roku 1950 zemřel. Thomas převzal od obou rozdělených německých států Goethovu cenu, ale bydlet zůstal až do své smrti roku 1955 ve Švýcarsku.
S Lübeckem je bezprostředně spjato mládí obou bratří. Jejich otec byl bohatý rejdař a senátor, matka pocházela z Brazílie. V autobiografickém románu Buddenbrookovi popisuje 25letý Thomas rozpad měšťanské rodiny. Román je ovšem širším obrazem doby. Vznikl na přelomu století, kdy už spisovatel žil v Mnichově. Roku 1929 mu vynesl Nobelovu cenu za literaturu.
Další lubecký občan – spisovatel Günter Grass – byl toutéž cenou vyznamenán před dvěma lety a v roce 1971 obdržel bývalý kancléř Willy Brandt Nobelovu cenu míru za sbližování Západu s Východem. Brandt se v Lübecku narodil, Grass tu dlouho žil. Oba spojuje členství v sociální demokracii, a jelikož ta je právě u moci, podařilo se jí ze státního rozpočtu dotovat hned tři pamětní domy. Buddenbrookhaus už svou bránu otevřel, Grassův dům je k dispozici kulturnímu středisku (spisovatel sám trvale žije ve svém rodišti Gdaňsku) a Brandtův památník se buduje v prastarém domě z roku 1479, který by bez totální renovace nejspíš spadl. Město na opravy nemá, a tak půjdou převážně z kapes daňových poplatníků, a nejen levicových…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2003

Další informace o Německu naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart