Nedlouho před koncem druhé světové války, 22. března 1945, spadlo z pumovnic spojeneckých bombardérů na Hildesheim tisíc tun zápalných a výbušných pum. Během necelé čtvrthodiny se naprostá většina zástavby, tvořená převážně starými hrázděnými domy, proměnila v hořící rozvaliny, v nichž našlo smrt asi 1600 lidí. V troskách se ocitlo také několik kostelů a mezi nimi i dvě mimořádně cenné stavby, připomínající slavné časy, kdy toto dolnosaské město bylo významným mocenským centrem říše římské.

Další z těžce poškozených církevních staveb byl gotický kostel sv. Ondřeje (St. Andreas), stojící v samém středu města. Kupodivu bez většího poškození přestála bombardování jeho věž, která je dodnes v Hildesheimu jasnou dominantou a s výškou 114,5 m vede i mezi všemi kostelními věžemi Dolního Saska. Lze na ni vystoupat po schodech, kterých napočítáme bez jednoho jako dnů v roce, a to až na ochoz do výše 75 m, kde je pak namáhavý výstup odměněn kruhovým výhledem na celé město. Není od věci právě zde začít s jeho prohlídkou, protože všechny pamětihodnosti odtud vidíme hluboko pod sebou jak na plastické mapě. A jedině tady můžeme získat nezkreslenou představu o proporcích dvou výše zmíněných cenných staveb, jimiž jsou katedrála Panny Marie a kostel sv. Michala. Oba po válce obnovené středověké chrámy imponují svou mohutností, a kdyby stály na nějakém vyvýšeném místě, vévodily by širému okolí. V husté zástavbě rovinatého Hildesheimu však zdaleka tolik nevyniknou.

I když na místě katedrály stával v raném středověku hrad, jenž chránil tržní osadu u brodu přes řeku Innerste, asi nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že teprve ona byla rozhodujícím podnětem ke vzniku města. Tedy přesněji, byl jím kostel, z něhož se od počátku 9. stol. mnoha přestavbami vyvíjela. Populární legenda, často zmiňovaná v různých obměnách, však vypráví jen o kapli. V hlavní roli tohoto příběhu vystupuje císař Ludvík I. Pobožný, který se tady při lovu jelena ztratil své lovecké družině a ještě přišel o koně. V zoufalé situaci sundal z krku kříž, v němž choval ostatek Panny Marie, pověsil jej na šípkový keř a s modlitbami na rtech dlouho prosil o svou záchranu, až vyčerpáním usnul. Modlitba byla vyslyšena, císaře vzbudili jeho druzi, kteří ho dokázali v lesnaté krajině najít. Když se chystali k návratu a Ludvík chtěl sundat svoji relikvii z keře, s údivem zjistil, že to nejde – zatímco spal, trnité výhony kříž obrostly a pevně jej sevřely. Vysvětlil si to jako boží znamení a rozhodl se vystavět na tomto místě kapli zasvěcenou Panně Marii.

Ve skutečnosti zde zřejmě Ludvík nechal zbudovat rotundu poté, co na císařském sněmu v roce 815 rozhodl, že sem přesune sídlo biskupství z nedalekého Elze, kde jej zřídil jeho otec Karel Veliký. Podle dochovaných písemností pak stavbu první katedrály inicioval biskup Altfried v 70. letech 9. stol. Tato trojlodní bazilika s křížovým půdorysem byla vztyčena nad pozůstatky rotundy, a přestože v polovině 11. stol. málem vzala za své při velkém požáru, stala se základem, který byl během staletí průběžně upravován, přestavován i rozšiřován a na němž se časem zviditelnily i jiné stavební slohy, nejvýrazněji gotika a baroko. Jejich příspěvky zůstaly zachovány i při poválečné rekonstrukci, která probíhala po celá 50. léta minulého století a jinak v mnoha rysech navrátila katedrále podobu, jakou měla koncem století jedenáctého. V současnosti tak vedle vysoké věžovité zvonice se sdruženými románskými okny, jež tvoří zároveň velice robustní chrámové průčelí, patří k nejnápadnějším prvkům zevnějšku stavby i barokní lucerna nad křížením transeptu a dále obě řady pěti gotických kaplí přiléhajících k bočním lodím chrámu od severu a od jihu.

Kněžiště katedrály zakončené apsidou vybíhá do rajského dvora uzavřeného kvadraturou, a zvenčí tudíž není vidět. Dvůr, jenž sloužil jako pohřebiště zdejších kanovníků, je pozoruhodný tím, že dodnes připomíná prastarou legendu. Stěnu apsidy po staletí porůstal několik metrů vysoký keř růže šípkové, který za války při náletu shořel a byl zasypán sutí. Když se po několika týdnech začalo s odklízením trosek, k překvapení všech zúčastněných se…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – památky UNESCO