Zatímco jinde se na písek vodí děti do parku, případně na pláž, ve městě Vicu stačí zajít na hlavní náměstí. Posledních tisíc let, od doby, kdy se tu začal pořádat trh, je totiž vysypané pískem.
Jednotlivé stavby obklopující náměstí vykazují různé styly, od gotiky přes baroko a renesanci až po modernismus, celý prostor ale přesto působí velmi harmonicky. Když se zadívám pozorněji, vidím, že domy nestojí v přímé lince. To proto, že původně kopírovaly starou cestu a vymezovaly tržiště. Téměř všechny stavby zdobí arkádové podloubí, což místu dodává středověkou atmosféru. Arkády jsou podle dobových norem vysoké tak, aby pod nimi pohodlně prošli koně. Ty už tu často neuvidíte, ale trh se koná dodnes, vždy v úterý a sobotu. A když přijde zima, rozdělávají si prý prodejci na písčitém povrchu malé ohýnky, aniž by překračovali bezpečnostní předpisy.
V severozápadním rohu náměstí už dobrých třicet let posedává bronzová figurka Mermy. Město tak vzdává hold oblíbené postavičce a hlavnímu představiteli místních fiestas major, velkých svátků. Merma je napůl skřetem a napůl šaškem, jeho hlavní činností je honit o svátcích děti a zajistit, aby nikdo neobtěžoval hlavouny a obry, kteří tančí ulicemi. Merma je obvykle oděn v kejklířském, je plešatý, čtyři dny neholený a na levé tváři a na hlavě má bradavice. Kovový skřet pak splňuje ještě jednu nadmíru praktickou funkci ve společenském životě místních, která se dá shrnout slovy „sraz u Mermy“.
Vic má něco přes 40 000 obyvatel, kteří jsou se svým městem velmi úzce spojeni. To mi alespoň tvrdí Javi, můj společník při procházce uličkami starého centra. Taky mě zaníceně přesvědčuje o tom, že tento kraj poutá své obyvatele…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Provincie Barcelona