Vypráví se o jednom profesorovi – horolezci, který za první republiky trávil v tatranských dolinách veškerá svá prázdninová volna, nicméně čas od času musel vyhovět svým kulturním potřebám, a tak sestupoval z hor do Starého Smokovce či do Tatranské Lomnice, aby se účastnil koncertů nebo plesů. Pro tento účel měl v lese skrýš a v ní pečlivě zabalený společenský oděv s lakýrkami. Bez něj by se dole znemožnil.
Úsměvná historka svědčí o mondénní atmosféře, která byla v tatranských osadách přítomna hned od jejich vzniku přibližně v polovině 70. let 19. století, kdy blízký Poprad spojila se světem železnice. Osady v čele s nejstarším Smokovcem, jenž byl založen u minerálních pramenů už koncem 18. století, se tehdy etablovaly hlavně jako turistická letoviska, léčebná střediska a klimatické lázně. O jejich větší semknutost a propojení se zasloužila komunikace, kterou ve 30. letech následujícího století vyasfaltovali a nazvali Cestou slobody. Za první republiky patřily Vysoké i Belianské Tatry ke katastrům více než dvacítky níže ležících obcí, a to působilo osadám čím dál větší komplikace. Vzhledem k dalšímu vývoji celého velice specifického území proto byla 26. května 1947 založena obec Vysoké Tatry, jež se v nových politických poměrech, v roce 1990, stala městem přejmenovaným na Smokovec. O osm let později byl nový nevyhovující název změněn zpátky na Vysoké Tatry.
S dnes uváděnou rozlohou 380 km2 je plošně největším městem na Slovensku, když předstihuje i Bratislavu (368 km2). Pokud však v této výměře nenastala změna, protože nedávno byl ukončen dlouholetý restituční soudní spor a od ledna letošního roku přešla část Štrbského Plesa do katastru obce Štrba. Část ale zůstává, takže město dodnes tvoří 15 městských částí, bývalých osad. Pojďme teď do některých letmo nahlédnout.
Podbanské je částí nejzápadnější, počátky původní osady spadají do časů, kdy se ve svazích blízkého Kriváně začalo těžit zlato i jiné kovy. Za první repu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vysoké Tatry