Vysoké Tatry jsou vyvrcholením celého dlouhého oblouku Karpatského horského systému, jakousi pomyslnou korunou slovenské země, hlavně jsou ale nevyčerpatelným zdrojem jedinečných přírodních krás a hlubokou studnicí poznání. Jejich kouzlu lidé snadno propadnou a do konce života se ho nenabaží. V tomto směru jsou často i diagnózou…
Dlouho byl považován za nejvyšší vrchol celého horstva, dokud jej o toto prvenství nepřipravil Gerlachovský štít (2655 m), přesně změřený v roce 1838. Nakonec přišel i o druhou příčku tatranského žebříčku – to když kvůli detailní horolezecké orientaci získala statut samostatného vrcholu Gerlachovská veža (2642 m). V té době, zhruba před půlstoletím, se však už honosil jiným primátem, o který prakticky nemůže přijít – primátem nejvýše položeného místa Slovenska, kde trvale pracují lidé. Řeč je pochopitelně o Lomnickém štítu…
Mladý muž, který chodil do Tater lovit kamzíky, se jednoho dne zřítil ze stěny Malého Ľadového štítu. Když se dlouho nevracel domů, jeho dívka se za ním vydala do hor. Procházela dolinami sem a tam, až přišla pod štít, kde spatřila milencovo bezduché tělo. Zoufalá dala se do pláče, který nemohla zastavit. Její slzy padaly na zem a slévaly se v horské jezero, na jehož břehu potom žalem zkameněla…
Když se nám naskytne příležitost na vlastní oči sledovat, s jakou lehkostí a elegancí zdolávají kamzíci svahy tatranských dolin, anebo když zahlédneme mezi kameny bezstarostně skotačící skupinku svišťů, asi nás v těch chvílích nenapadne, že tito nejznámější zástupci zdejší fauny jsou vlastně v Tatrách uvězněni. Ale je to tak, odtud už pro ně jinam cesta nevede, a v tom spočívá podstata trvalého ohrožení jejich existence…
Momentálně jich je tucet, každá má za sebou pestrou, často i pohnutou minulost. Každá je výraznou individualitou, každá má své zvláštnosti, nenapodobitelnou atmosféru a svůj okruh příznivců, kteří se k ní stále vracejí. A skoro každá má jednu či více laskavě znějících přezdívek, což už samo o sobě o něčem svědčí – tatranské chaty…
Světu žulových velikánů se oddali natolik, až se velikány stali sami. Čtyři vám teď ve zkratce představíme, ale mohlo by jich být pochopitelně mnohem víc…
Vypráví se o jednom profesorovi – horolezci, který za první republiky trávil v tatranských dolinách veškerá svá prázdninová volna, nicméně čas od času musel vyhovět svým kulturním potřebám, a tak sestupoval z hor do Starého Smokovce či do Tatranské Lomnice, aby se účastnil koncertů nebo plesů. Pro tento účel měl v lese skrýš a v ní pečlivě zabalený společenský oděv s lakýrkami. Bez něj by se dole znemožnil…
Podzemí Vysokých a Belianských Tater ukrývá desítky jeskyní. Téměř všechny se však nacházejí v oblastech přísných rezervací TANAPu, takže veřejnost o nich skoro vůbec neví. Jedinou výjimku představuje Belianska jeskyně, jež naopak vešla ve známost brzy po svém objevení v roce 1881 a která je už více než 120 let jednou z hlavních tatranských turistických atrakcí…
Zatím poslední zimní sezona ve Vysokých Tatrách byla jubilejní, stopětadvacátá v pořadí. Tu první uvedl do života v Novém Smokovci jeho zakladatel, lékař a balneolog dr. Mikuláš Szontagh, který již několik let předtím poprvé vyzkoušel na tatranském sněhu divnou věc – pár lyží dovezený z Alp. Místní lidé si tenkrát klepali na čelo a vedli uštěpačné řeči, to ale doktorovi nevadilo a zanedlouho dokázal pro „ozajstné čudo“ nadchnout několik svých pacientů…
Pokud se chceme s Vysokými Tatrami blíže seznámit, neměli bychom zůstávat jenom v hranicích jejich zeměpisného vymezení. Horstvo si prostě nelze odmyslet od širšího okolí, s nímž je svázáno silnými pouty společného historického, kulturního i hospodářského vývoje, a tak se tedy nyní zkusme na chvíli od Tater vzdálit. Krátký výlet směrem „dolů“ začněme stylově v Popradu, který bývá nazýván bránou do Vysokých Tater…
„Elektrický osobný vlak do Starej Lesnej, Tatranskej Lesnej, Horného Smokovca, Pekné Vyhliadky a Starého Smokovca je na nástupisku druhom“ Kdepak! Bez tohoto hlášení, které se den co den rozléhá nádražím v Tatranské Lomnici, ani bez podobných hlášení ve Smokovci a na Štrbském Plese by Tatry nebyly Tatrami. Lépe řečeno, nebyly by tím, čím jsou s Tatranskými elektrickými železnicemi alias „električkami“ a určitě i se svými dvěma nejznámějšími lanovkami…
Pokud je známo, vůbec první turistický výlet do Vysokých Tater podnikla v polovině 16. století Beata Laská, choť majitele Kežmarského hradu. Do hor se vydala na vlastní pěst s několika mužskými průvodci, za což ji prý manžel nechal na několik let uvěznit. Jestli je to pravda, pak tatranskou turistiku provázely problémy od samého počátku…
Na otázku, který tatranský štít či dolina je nejkrásnější, vám asi každý milovník skalního světa Vysokých Tater odpoví v tom smyslu, že se to nedá říci, že krásné jsou skutečně všechny. Všichni si to opravdu myslí, nicméně každý má v Tatrách ten svůj kout, který navštěvuje nejraději a kam jednou za čas prostě musí. A to je také důvod, proč vás v následujících řádcích zvu zrovna do doliny Zeleného plesa a k výstupu na Jahňací štít…
