Tatranské podzemí

Mluvit v tomto případě o objevu není však zrovna přesné, neboť o existenci jeskyně se vědělo přinejmenším od počátku 18. století – svědčí o tom několik jmen s datováním, napsaných uhlem na stěnách jeskynních chodeb, která s velkou pravděpodobností patřila zlatokopům nebo hledačům pokladů. Když jeskyni náhodou znovuobjevili dva občané ze Spišské Belé, byla to událost, jež pod Tatrami vyvolala velký zájem, a proto se v jeskyni ihned začalo pracovat na jejím zpřístupnění. První návštěvníci mohli do podzemí vstoupit již následující rok. Projít prohlídkovou trasu, která měla zhruba poloviční délku než současná, jim však trvalo asi 3,5 hodiny. Problémy dělal hlavně nebezpečný průchod vstupními partiemi, a tak ještě téhož roku byl proražen nový vchod, který umožnil dostat se do podzemí pohodlně, bez nutnosti překonávat větší výškové rozdíly. Návštěvnost potom utěšeně vzrůstala, dokonce natolik, že na úpatí Kobylího vrchu, v jehož vápencovém masivu je jeskyně zahloubena, začala vznikat nová osada Tatranská Kotlina. V roce 1896, když už přestávalo být únosné, aby si návštěvníci svítili smolnými loučemi, byla Belianska jeskyně jako jedna z prvních v Evropě elektricky osvětlena. Proud dodávala malá vodní turbína, umístěná na nedaleké říčce Biela…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2008

Další informace o Slovensku naleznet zde: www.sopka.cz

Shopping Cart