Mezi jezerem a horami

Idylický sobotní podvečer na nábřeží ve Vevey. Slunce zvolna klesá k obzoru a dodává zlatavý nádech všemu kolem. Lidé posedávají na lavičkách, u stolečků kaváren pod širým nebem, na nizoučké zídce oddělující chodník od kamenného vlnolamu i na sedačkách nečekaně rozmístěných napevno právě mezi těmito kameny, procházejí se, prodejci na bleším trhu začínají balit své neprodané zboží, těžko vymyslet poklidnější a mírumilovnější atmosféru. Když se najednou v dálce objeví krásná historická kolesová loď Vevey a každou minutou se na své cestě do zdejšího přístaviště zvětšuje, začíná se idyla povážlivě blížit kýči. A když se otočíte proti zapadajícímu slunci, spatříte oranžové nebe s trochou bělošedých mraků, zlatě se třpytící hladinu s letícím rackem nad ní a temné siluety dalších dvou krasavců, kolesových parníků La Suisse a Simplon.
Dokážete si představit, že by tuhle líně rozkošnickou atmosféru, tuhle prostou, přesto ale tak rafinovanou krásu mohly vmžiku nenávratně zničit obří vlny tsunami? Na první pohled bláznivá otázka má reálné opodstatnění: Před 1457 lety na Ženevském jezeře obrovské tsunami opravdu řádily. Shodli se na tom dokonce hned dva současníci – biskup Řehoř z Toursu, autor desetidílné kroniky Historia Francorum (v češtině jako O boji králů a údělu spravedlivých: Kronika Franků), a biskup Marius z Avenches, autor díla jednoduše nazývaného Kronika. Prvotním impulsem k dávné katastrofě byl masivní sesuv půdy kdesi u ústí řeky Rhôny do jezera na jeho východním konci, v místě tehdy zvaném Tauredunum, které bylo zcela zničeno, následovaný zhroucením vrstvy sedimentů na dně jezera, jež se stalo bezprostřední příčinou vzniku tsunami. Podle současných modelů dosáhla vlna, na počátku snad až 16 m vysoká, během 15 minut při výšce 13 m oblasti dnešního Lausanne a za 70 minut doputovala, stále ještě 8 m vysoká, na opačný, západní konec jezera do míst dnešní Ženevy.
Předchozí řádky neměly rozhodně nikoho vystrašit, pravděpodobnost opakování podobného děje v současnosti je minimální. Berme ho jako zajímavou kuriozitu a doklad o nevyzpytatelnosti přírodních dějů a sil. V této souvislosti přidejme ještě jednu čistě geografickou informaci. Ženevské jezero patří k těm uzavřeným vodním útvarům, na nichž čas od času vznikají v důsledku např. náhlé rychlé změny tlaku vzduchu nebo prudkých nárazů větru vanoucího z hor, mnohdy však i bez zjevné příčiny, tzv. stojaté vlny neboli seiches, což je celosvětově používaný termín, který vznikl právě tady. Propagoval ho švýcarský hydrolog François-Alphonse Forel, který v roce 1890 jako první vědecky popsal mechanismus působení těchto vln právě v Ženevském jezeře…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2020

Shopping Cart