Kopcovitá oblast kolem města Bukittinggi v provincii Západní Sumatra je domovem unikátního etnika Minangkabauců či zkráceně Minangů, kteří mají v kulturním a náboženském kontextu Indonésie velmi zajímavé postavení.
Naprostá většina členů této etnické skupiny se hlásí k islámu, což zřejmě nikoho výrazně nepřekvapí. Odráží to situaci v celé Indonésii, která je největší muslimskou zemí světa. Poněkud zarážející však je, že jde o společnost muslimskou a zároveň matrilineární. Dokonce je to největší etnikum s matrilineárním systémem na světě. Z celkového počtu devíti milionů Minangkabauců jich na Sumatře žijí asi dvě třetiny, zbytek je rozesetý po okolních ostrovech, především na Jávě, a jinde ve světě.
V rámci minangkabaucké rodiny se dědí majetek, ať už movitý či nemovitý z matky na dceru, a ženy tento majetek také spravují. Naopak muži zastávají významné posty v náboženství, politice či vzdělávání. Mnozí muži cestují mimo rodnou hroudu „na zkušenou“. Místní pro tento jev mají dokonce vlastní výraz merantau. Mladíci odcházejí do většího města, na sousední ostrov či přes polovinu zeměkoule, aby nabyli nových zkušeností, získali lepší vzdělání a zaměstnání. Někteří z nich se jednou opět vrátí domů, jiní ne. Existují dvě teorie, z nichž jedna považuje merantau za příčinu a druhá za následek matrilineárního systému.
K původu jména Minangkabau se váže jedna zajímavá legenda. Vzniklo zřejmě spojením dvou slov, minang a kabau/kerbau neboli „vítězný buvol“. Jisté království (údajně slavné hinduistické království Majapahit) mělo zájem na ovládnutí oblasti obývané Minangkabauci. Místo vojenského konfliktu však došlo k buvolímu zápasu, který měl rozhodnout. Zástupci zámořského království vybrali pro rozhodující zápas statného dospělého buvola. Naopak místní zvolili jinou taktiku a vybrali buvolí mládě, kterému nabrousili rohy. Pro mnohé nečekaným vítězem se stalo hladové mládě, které hledajíc matčino mléko propíchlo nabroušenými rohy břicho dospělého býka. Odtud název tohoto houževnatého národa.
Už když vaše letadlo dosedne na přistávací plochu letiště v Padangu, hlavním městě provincie Západní Sumatra, dojde vám, že to tu bude zase úplně jiné než třeba na Jávě či Bali. Hned budova letištního terminálu vás uvítá zajímavou střechou připomínající tradiční minangkabaucký dům rumah gadang („velký dům“). Původních okázalých dřevěných stavení s nádhernými…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Indonésie