Asi málokterý šlechtic po sobě na Mallorce zanechal tak nepřepočitatelné bohatství, jako habsburský arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Jakou hodnotu má asi klášter Miramar, který byl založen s myšlenkou Ramóna Lulla vyučovat křesťanské misionáře orientální jazyky a do nějž arcivévoda opět vnesl ducha zvídavosti a touhu po poznání? Jakou hodnotu má sídlo Son Marroig, kde se nachází velká část arcivévodova psaného díla? A na kolik si asi lidstvo cení jeho vydařené snahy uchránit pro budoucí generace jednu z nejkrásnějších částí Mallorky?

Arcivévoda Ludvík Salvátor, bratranec habsburského císaře Františka Josefa I., vyrůstal od svých 12 let v Čechách, kam se uchýlil po vynuceném odchodu z Florencie jeho otec, toskánský vévoda Leopold II. Od mládí bylo zřejmé, že se Ludvík nehodí pro státnickou ani vojenskou kariéru. Měl nepokojnou povahu, zajímala ho příroda a cizí jazyky, toužil plavit se po mořích a psát o svých poznatcích. Nakonec si prosadil svou – v roce 1867, kdy mu bylo 20 let, zakotvil svou jachtu Nixe poprvé u Mallorky – cestoval pod pseudonymem Ludvík, hrabě Neudorf.

Na dvoře jej měli za podivína a zcela jistě si nikdo neuměl představit, že si jednou španělský král Juan Carlos veřejně povzdechne, jak by se mu líbilo „být arcivévodou, majitelem velké části pobřeží mezi Valldemosou a Deià, kterého na své plachetnici jezdila navštěvovat císařovna Sissi“.

Arcivévoda skutečně skoupil rozsáhlé pozemky v pobřežní části pohoří Tramuntana o rozloze zhruba 1700 ha. Od té doby sice přešel majetek arcivévody do různých rukou (jedním ze šťastlivců je i americký herec Michael Douglas), ale rezide…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mallorca