Nejoblíbenější a největší cestovatelský portál TripAdvisor loni zveřejnil pětici nejúžasnějších mostů světa. První místo v hlasování editorů získal dálniční most poblíž jihofrancouzského městečka Millau, otevřený na konci roku 2004. Hodnotitele okouzlil víc než slavný Tower Bridge v Londýně i třetí Karlův most v Praze.
Před jeho postavením musela auta dlouhými serpentinami sjet do údolí řeky Tarn a pak opět vystoupat na druhou stranu. Na hlavním tahu z Paříže k středomořskému pobřeží a do Barcelony se v letních měsících tvořily desítky kilometrů dlouhé kolony. Nový most, jenž ve výšce 270 m nad hladinou řeky spojení zkrátil a hlavně zrychlil, navrhli francouzský mostní inženýr Michel Virlogeux a britský architekt sir Norman Foster. Geniální Angličan tak ke svým dosavadním pozoruhodným stavbám, jako jsou například letištní terminály v Hongkongu a Pekingu, sídlo Commerzbank ve Frankfurtu nad Mohanem, rekonstrukce Reichstagu v Berlíně či mrakodrap Swiss Re v Londýně, známý pod přezdívkou „Okurka“, přidal další výjimečné dílo.
Zavěšený most překonávající široké údolí se skládá z osmi polí položených na sedmi štíhlých železobetonových pilířích. Stojí na betonových deskách o tloušťce 5 m, zakotvených na pilotech zapuštěných až do hloubky 16 m. Jakmile byly pilíře dokončeny, z obou stran mostu na ně stavbaři metodou postupného výsuvu pokládali části mostovky vyrobené z oceli, dlouhé 2460 m a vážící úctyhodných 36 000 t. Vzhledem ke značnému rozpětí mezi pilíři, které dosahuje až 340 m, bylo nutno vztyčit ještě podpůrné provizorní pilíře, přes něž se mostovka tlačila dopředu. Celkem se uskutečnilo 4820 hydraulických cyklů, při každém se mostovka během čtyř minut posunula o 60 cm. Přesnost sledovaly družice a laserové zaměřovače, a tak odchylka při konečném spojení byla pouhý centimetr. Poté byly osazeny 90 m vysoké pylony, jež pomocí lan drží mostovku mezi pilíři. Nejvyšší sloup se vypíná od země do výšky 343 m, díky čemuž získal viadukt primát nejvyššího mostu na světě.
Zajímavostí viaduktu Millau je také jeho tvar. Aby řidiči měli na mostě lepší přehled, byl projektován do zatáčky o poloměru 20 km, jež dokonale dotváří dojem harmonického splynutí obou stran údolí. Projektanti při konstrukci mostu pamatovali také na tvrdé klimatické podmínky. Beton a ocel mu dodávají dostatečnou tuhost a odolnost. Měl by odolat nárazům větru o síle až 250 km/h, při rychlosti nad 110 km se ale na něm zastavuje provoz kamionů. Bezpečnost monitorují kamery a další zařízení.
Most v Millau postavila francouzská společnost Eiffage, jež působí i v Česku, kde před třemi roky kapitálově vstoupila do firmy Tchas. Eiffage stavbu také plně financovala, a tak získala koncesi na provozování mostu do roku 2080. Investice ve výši 394 milionů eur se jí vrací v mýtném, které řidiči za průjezd platí. Po mostě denně projede asi 15 000 vozidel, v letní sezoně až 25 000. Když údolí zahalí mlha, mohou si jejich osádky při jízdě „nad oblaky“ připadat jako v letadle.
Další články z vydání o Jižní Francii zde