Mozaika

Mnozí z nich vyrážejí na několikadenní túry za fascinující přírodou a nebeským klidem neomezeni prostorem, časem, a pokud je to ve vrcholném létě, ani denním světlem. Měli bychom si však uvědomit, že v Norsku sice existuje všeobecné právo na volný pohyb v přírodě, ale zároveň bychom měli respektovat určitá pravidla zakotvená v jednotlivých paragrafech, např.: pohybovat se s patřičnou ohleduplností k přírodě, stanovat, odpočívat a parkovat v určité vzdálenosti (minimálně 150 m) od obydlí, abychom nenarušili ničí soukromí. Stanování ani jakýkoliv jiný pobyt na jednom místě nesmí trvat déle než 48 hodin a stanovat na soukromém pozemku lze jen se souhlasem majitele. Svým pobytem nesmíme poškodit mladý les ani způsobit žádnou jinou škodu nebo nepříjemnosti jiným.
Aby Norové dokázali svůj respekt k záhadným vládcům skandinávských hor, pojmenovali po nich nádhernou stezku. Trollstigen, Cesta trollů, známá horská silnice s 11 serpentinami, se vine od parkoviště v údolí Romsdalu k vrcholu, z něhož se valí vodopád. Z toho pohledu vzhůru se skoro točí hlava, přesto by si nikdo výšlap neměl nechat ujít. Kolem statečně stoupajících nadšenců sice každou chvíli projede autobus, ale těm sedícím zpohodlnělým rádoby turistům není co závidět. Úžasná vlhká vůně nedotčené přírody, divoké břízy, stříbřité pramínky vody mířící do údolí, kde zůstává mlha, a nahoře už hřejivé paprsky… to je taková nádhera, kterou si přes sklo vozidla návštěvník dostatečně neprožije. Nekonečné serpentiny si lze zkrátit cestou přímo nahoru, ale je nutná velká opatrnost – občas to klouže a cesta je fyzicky náročná. Když však chodec pod sebou zanechá bílé mraky a vynoří se nahoře, únava je pryč. Tady čeká ráj. Kdyby si ho ale tak mohl každý v klidu vychutnat! Davy návštěvníků lezoucích z autobusů, všude obchody se suvenýry, na vyhlídce nad vodopádem se strkají nedočkavá těla. Ach jo. Trollové, nemohli byste zjednat pořádek?
mozaika Vzhledem k nepříznivým orografickým a klimatickým podmínkám patří norské zemědělství k nejdražším v Evropě, hned po Švýcarsku. Promyšlená zemědělská politika a především neobvykle vysoké dotace, které dosahují až 75 % příjmů zemědělců, přispívají nejen k udržování kulturní krajiny, ale mají také zmírnit odliv obyvatel z venkova a zejména z odlehlých oblastí. Největší ochrana zemědělství se týká oblasti kolem polárního kruhu, kde by bez silné podpory státu nebyl rentabilní ani chov ovcí. Na obrázku zemědělská krajina asi 100 km severně od polárního kruhu.
Norové jsou národem čtenářů. Podle encyklopedie Britannica tráví nad knihami o hodně více času, než mnohé jiné národy. Z velké části je to dáno velkorysou kulturní politikou státu, která má kořeny už na přelomu 19. století, kdy se Norsko osamostatňovalo. Jedním z jejích z markantních projevů je právě podpora literatury a to především zakládáním knihoven, které měly do vzdálených a často izolovaných oblastí země přinést vzdělání. Roku 1935 byl přijat první zákon o knihovnách a v roce 1939 vznikla Norská knihovnická škola. Zákon například ukládá všem školám mít vlastní knihovnu. Podle nového zákona z roku 1972 musí všechny obce nad 8000 obyvatel mít odborně vzdělaný knihovnický personál. Dnes je v Norsku na 1250 lidových a 400 odborných knihoven. Do menších míst zajíždějí pojízdné půjčovny knih Bokbussen. V zemi vychází kolem 2000 knižních titulů ročně, asi 10 % z nich tvoří původní norská krásná literatura.
mozaika Jedinečným projevem svébytné severské architektury jsou bezpochyby dřevěné sloupové kostely. Ty se zde začali stavěli už v 11. století, kdy do těchto krajů přicházeli první křesťanští misionáři. Nejstarší dodnes zachované kostely pocházejí z poloviny 12. století, kdy stavebníci přistoupily ke změně nosné konstrukce staveb. Rohové nosné sloupy (odtud název kostelů) již nebyly zapouštěny přímo do země, ale uchycovali se do kolejí z pražcových trámů, čímž se zabránilo jejich plesnivění a hnití, které byli příčinou zkázy nejstarších svatyní. Mnohé další padli v průběhu staletí za obět požárům. Dodnes se z asi 700 sloupových kostelů zachovalo 31 a většinu z nich můžete nalézt ve středním Norsku. Velká část z nich má bohatou řezbářskou výzdobu, která zaplňuje jejich interiéry doslova od podlahy až ke stropu. Často využívají vikingských a částečně i keltských vzorů a ornamentů. Největší a zároveň nejstarší dřevěný kostele naleznete v Heddalu – stojí tu už 857 let. K nejzajímavějším ale patří kostely a kostelíky mimo hlavní turistické trasy, které nesou více známek své historie a působí přeci jen původněji.
mozaika Nordkapp – Severní mys, ležící na 71o 10´ 21´´ s. z. š., je považován za nejsevernější mys Evropy. Magická, 307 m vysoká skalní plošina spadající kolmo do moře, věčně bičovaná silnými severními větry a často zcela zahalená do mlžných mraků je vlastně nejsevernějším výběžkem ostrova Mager?ya. Každoročně přiláká až 200 tisíc turistů. Původně zde stával jen poštovní úřad a plastika symbolizující zeměkouli. Dnes mohou turisté sledovat okolní krajinu a především neopakovatelné západy slunce přímo z tepla moderního návštěvnického centra (Nordkapphallen) zapuštěného hluboko do skály. V kinosále promítají film o krásách Severu a poštovní úřad označuje všechny zásilky razítkem Nordkappu. V červnu 1999 otevřel král Harald V. i silniční tunel, který v hloubce 212 m pod hladinou moře spojuje pevninu s ostrovem Mager?ya. Nordkapp je nejsevernějším místem Evropy opravdu jen symbolicky. Na stejné označení si právem dělá nárok i sousední Knivskjellodden fjord, jenž leží o 1,5 km severněji, ale nevedou k němu žádné silnice. Přesně znám je však nejsevernější bod pevninské Evropy – mys Nordkinn, který leží na 71o 08´ 00´´ s. z. š. Ale i přes tyto „drobné“ nedokonalosti bývá návštěva Nordkappu velkým zážitkem.

Více informací o Norsku naleznete zde: www.norge.cz

 

Shopping Cart