Symbolem Sicílie se stal triskelion složený ze tří nohou ohnutých v koleni a okřídlené hlavy Medusy, někdy ještě doplněný o tři pšeničné klasy. Tradičně se dává triskelion do souvislosti s trojúhelníkovitým tvarem Sicílie, která je známa také jako ostrov tří mysů – Capo Pelore severně od Messiny, Capo Boeo nedaleko Marsaly a Capo delle Correnti jižně od Nota. Se Sicílií byla ztotožňována už mytická Thrínakia, kterou zmiňuje Homér v Odysseii, později z tohoto názvu vzniklo řecké jméno ostrova Trínakriá, Trojhrotá. Triskelion byl vyražen už na syrakuských mincích ve 3. stol. př. n. l. Dnes se objevuje nejen na nejrůznějších suvenýrech, ale je také součástí sicilské vlajky. Na ní se poprvé objevil už ve 13. stol. v období protianjouovského povstání známého jako „sicilské nešpory“, současná podoba vlajky se oficiálně používá od roku 2000.
Opera dei pupi je tradiční sicilské marionetové divadlo, jež v minulosti patřilo na ostrově k typickým rysům městského života. Vzniklo na začátku 19. stol. a děti i dospělé bavilo příběhy ze života rytířů, banditů, světců i historických postav, které se odvíjely v mnoha pokračováních. Typické loutky vyřezávané z bukového, olivového nebo citroníkového dřeva jsou vysoké až půldruhého metru a mají jednoduché ovládání. Začátkem 50. let minulého století dohnala konkurence televize a levného kina tradiční sicilská loutková divadla na okraj záhuby. Zdejší Společnosti za zachování tradiční kultury se naštěstí podařilo zachránit nejen loutky a rekvizity, ale také techniky spojené s touto formou divadla, tedy výrobu loutek a způsoby jejich vodění. Nepodařilo se ale zachránit publikum a dlouhou sérii jednotlivých pokračování. Nové publikum tvořené převážně turisty a školními dětmi vyžaduje rychlý spád děje a příběh uzavřený při jednom představení. S tradiční loutkářskou tvorbou seznamuje muzeum v Palermu, loutky jsou také typickým sicilským suvenýrem.
Starobylé město Enna leží ve vnitrozemí, v zemědělském kraji, který produkuje většinu tvrdé pšenice používané na výrobu italských těstovin. Orlí hnízdo vystavěné na skále ve výšce téměř 1000 m n. m. bylo téměř nedobytné, Arabové ho obsadili až po dvacetiletém obléhání. Zdejší hrad patří k největším na Sicílii. Fridrich II. Štaufský posílil jeho obranu opevněním s dvaceti věžemi, z nichž se do dnešních dnů dochovalo šest. Torre Pisano nabízí nádherný rozhled do okolní kopcovité krajiny. Z osmiboké Torre di Frederico II. prý císař s oblibou pozoroval hvězdy. Na jednom ze tří nádvoří hradu se v létě v působivých kulisách odehrávají kulturní představení pod širým nebem.
V nenápadné venkovské vile kousek od Agrigenta, v oblasti nazývané Caos (Chaos) se v roce 1867 narodil Luigi Pirandello, dramatik, prozaik a básník. Ve vile nad mořem trávil později většinu prázdnin. Jeho zámožný otec vlastnil sirné doly a ze syna chtěl mít inženýra, Luigi ale zběhl na klasické gymnázium, studoval filozofii v Palermu a Bonnu a po promoci se natrvalo usadil v Římě. Psal básně i romány a v roce 1921 uvedl v italském hlavnímměstě drama Šest postav hledá autora, v němž se snažil setřít hranici mezi scénickou fikcí a skutečností a vtáhnout diváky do děje hry, aby cítili spoluzodpovědnost za problémy, o kterých se na scéně diskutuje. Tato hra spolu s tragédií o ztrátě identity Jindřich IV. z následujícího roku zajistila Pirandellovi mezinárodní věhlas. Za jeho „smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“ mu byla v roce 1934 udělena Nobelova cena za literaturu. Na zpáteční cestě ze Stockholmu navštívil i Prahu. Vila v Caosu byla proměněna v muzeum – kromě prostředí, v němž Pirandello vyrůstal, se tu návštěvníci seznámí i se spoustou dokumentů, jež přibližují jeho život a práci. Luigi Pirandello se nachladil při natáčení filmu a zemřel roku 1936 na zápal plic ve svém římském bytě. Podle jeho poslední vůle byl jeho popel rozprášen poblíž usedlosti Caos.