Murcia je hlavním a také nejlidnatějším městem stejnojmenného autonomního společenství, žije tu asi třetina všech jeho obyvatel. V celošpanělském žebříčku jí patří se zhruba 460 000 obyvatel sedmé místo. Přesto není třeba se bát její návštěvy, žádný dojem uspěchaného velkoměsta tu na turisty nečeká. Historický oblouk památek ve městě, jež právě slaví 1200. narozeniny, se klene od gotické katedrály po eklektické Casino, s těžištěm v baroku, jež bylo nejen umělecky jedním z nejslavnějších období v dějinách Murcie.
Řeka Segura je široko daleko jediný významnější vodní tok. Není divu, že její údolí bylo osídleno lidmi již v pravěku. V oblasti dnešní Murcie se našly stopy iberského osídlení, nějakých 10 km jižně od města pak základy pozdně římské pevnosti. Město tu ale založil až córdobský emír Abd ar-Rahmán II. z dynastie Umajjovců v roce 825. Dodnes tu na něj nezapomněli a v parčíku na levém břehu Segury u mostu Ponte Nuevo mu dokonce v roce 2008 byl odhalen pomník. Plným právem, protože arabské období představuje jeden ze dvou nejvýznamnějších úseků dějin města – zejména díky umajjovským plánovačům, kteří v jeho okolí vytvořili rozsáhlou, velmi důmyslnou síť zavlažovacích kanálů, jež se staly základem prosperujícího zemědělství a blahobytu Murcie.
Když se od emírovy sochy přesuneme po nábřeží asi o 350 m dál proti proudu řeky, uvidíme na druhé straně ulice malou zahradu Glorieta de España a na jejím začátku další pomník symbolizující druhé nejvýznamnější období města. Patří kardinálu Luisi Antoniovi de Belluga y Montada a přenáší nás do období baroka.
Uvedené údaje si zaslouží zasadit alespoň do základního historického rámce. Muslimské období trvalo od založení města do roku 1243. Ve 12. stol. známý geograf a cestovatel al-Idrísí popisoval Murcii jako lidnaté a mohutně opevněné město. Murcia byla tehdy známa nejen zemědělstvím, ale také výrobou keramiky, jež se vyvážela třeba i do Itálie, hedvábnictvím a výrobou papíru, jednou z prvních v Evropě. Reconquista dorazila do Murcie, a to nejen do samotného města, ale do celé tehdejší maurské taify, emirátu či království, jehož bylo město centrem, v roce 1243. Tehdy totiž z pověření svého otce, krále Ferdinanda III. Kastilského, podepsal infant Alfons, budoucí král Alfons X. Moudrý, v Alcarazu smlouvu se zástupci nejvznešenějších rodin murcijského emirátu, podle níž byl nad emirátem vyhlášen kastilský protektorát, místní vládci se stali vazaly kastilského krále a Kastilii připadla část vybraných daní. Kastilie se na oplátku zavázala respektovat v emirátu náboženské zvyky i majetková práva a ponechat vládu v rukou původní správy. Fakticky se ale rychle měnilo složení obyvatelstva, protože do Murcie začali přicházet četní přistěhovalci. Nové uspořádání přestalo víceméně fungovat v roce 1264, kdy vypuklo mudéjarské povstání, po jehož potlačení (a dalších peripetiích kastilsko-aragonských, jež pro náš článek nejsou podstatné) se Murcijské království stalo součástí koruny Kastilské a později Španělského království. Za zmínku určitě stojí, že Alfons X. si město velmi zamiloval a za jeho vlády tvořila Murcia spolu se Sevillou a Toledem trojici nejpreferovanějších měst. Dokládá to i skutečnost, že srdce Alfonse X. je pohřbeno ve zdejší katedrále, zatímco tělo spočívá v Seville, jež byla v jeho době královským sídelním městem.
Od 14. stol. prosperita Murcie upadala a s výjimkou kratšího vzepětí na počátku 16. stol. po objevení Ameriky tento stav trval až do začátku 18. stol. Za nový rozvoj mohl tehdejší rozmach hedvábnictví, ale také (a hlavně) politika. V roce 1700 vymřela Karlem II. španělská větev Habsburků, což vedlo k tomu, že následujícího roku vypukl konflikt známý jako válka o španělské dědictví, do něhož se kromě Švédska, Ruska a osmanské říše zapojily všechny evropské mocnosti a který trval 14 let. Hlavní síly představovali francouzští Bourboni a rakouští Habsburkové. A tady se dostáváme k budoucímu kardinálovi Bellugovi. Ještě jako kněz, kanovník katedrály v Zamoře a profesor svatojakubské koleje v Granadě, se přidal na stranu Bourbonů a Filipa z Anjou, který po smrti Karla II. nastoupil jako Filip V. na španělský trůn. Král ho v roce 1705 jmenoval biskupem cartagenským, přičemž mu ale bylo svěřeno i vojenské velení v Murcii – proto se často zobrazuje, tak jako na zdejším pomníku, s mečem. Své velitelské schopnosti osvědčil hned v následujícím roce, kdy ubránil Murcii před britsko-nizozemským vojskem bojujícím na straně Habsburků. Vděčný král ho pak jmenoval vicekrálem murcijským a valencijským, což Bellugovi umožnilo významně pozvednout město i celý reg…
Úplné znění článku naleznete zde