Podivuhodné soustředění muzeí v severní části Páté avenue vedlo k tomu, že se tento její úsek označuje jako „Muzejní míle“. Unavený poutník, který nejraději chodí pěšky, „aby o nic nepřišel“, by nám onu míli ovšem spočítal na poctivé tři kilometry a kromě toho: za pozornost nestojí jen muzea na Páté avenue.
New York je nejen městem mrakodrapů a divů techniky, ale též sídlem velkolepých muzeí, která pokrývají snad všechny obory lidské dovednosti a honosí se také skvělými uměleckými sbírkami. Američané už v minulosti sbírali a vystavovali díla evropského výtvarného umění, k evropským kořenům a tradicím se hlásili stejně přirozeně jako my, ale daleko více si všímali i mimoevropských kultur, kde se studium umění logicky prolínalo s oborem etnografie.
Pozoruhodné sbírky výtvarného umění proto najdeme ve všech větších městech Nového světa a tím spíše v New Yorku, který je obecně považován za „nejevropštější“ část země. Největší z nich, Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art) běžně označované jen jako „Met“, sídlí při východním okraji známého Centrálního parku v rozlehlém paláci, který by obstál i ve srovnání s okázalými sídly evropských vladařů období renesance či baroka. Myšlenka na jeho založení vzešla ze společnosti v Paříži žijících Američanů, oslavujících v roce 1866 v jedné restauraci v Boulogneském lesíku 90. výročí vzniku USA. Měl ji vyslovit jistý John Jay, vnuk a jmenovec jednoho z aktérů vyhlášení nezávislosti v roce 1776.
Díky bezpočtu přispěvovatelů, soukromých sběratelů a dalších nadšenců už o necelé čtyři roky později, 13. dubna 1870, bylo v tzv. Dodworth Building na Páté avenue otevřeno Metropolitní muzeum umění. O něco později se přesunulo do vhodnější budovy na Čtrnácté ulici a pak, deset let po svém založení, bylo 30. dubna 1880 otevřeno ve svém nynějším sídle v srdci Manhattanu, na Páté avenue.
Cihlová budova navržená architekty Calvertem Vauxem a Jacobem Wrey Mouldem v historizujícím novogotickém slohu se už záhy ukázala jako příliš malá pro stále rostoucí sbírky. Proto se už v 90. letech 19. stol. začalo s projektováním nového komplexu podle návrhu Richarda Morrise Hunta (dokončil ho v roce 1902 jeho syn Richard Howlad Hunt), s monumentálním ústředním pavilonem a dvěma dlouhými křídly po stranách, který téměř beze zbytku pohltil starší gotizující budovu. Definitivní konec úprav to však nebyl – sbírky utěšeně rostly a díky zázemí Central Parku bylo kam rozšiřovat a doplňovat nové dodatky a křídla, naposledy ještě v roce 1991.
Výsledk…
Úplné znění článku naleznete zde