Muzeum olympismu
Olympismus je životní filozofie, která zdůrazňuje a ve vyváženém celku spojuje schopnosti těla, vůle a ducha. Olympismus mísí sport s kulturou a vzděláním, a snaží se tak vytvořit způsob života založený na štěstí skrytém v úsilí, ve výchovné hodnotě dobrých příkladů a v respektování základních obecných etických principů.
Olympismus boří zdi, které rozdělují. Volá po vzduchu a po světle pro všechny.
Olympismus není systém, nýbrž stav mysli, který může zahrnovat nejrozdílnější přístupy, a žádná rasa ani žádná doba si na něj nemůže činit výlučný nárok.
Tři z myšlenek vizionáře, sportovce, historika, vzdělavatele a zakladatele tradice novodobých olympijských her, Charlese Pierra de Frédy, barona de Coubertin, se sluší doplnit ještě olympijským mottem Citius, altius, fortius neboli „Rychleji, výše, silněji“, které však není oslavou sportovního vítězství, nýbrž výrazem výtečnosti, jíž lze dosáhnout tak, že člověk ze sebe vydává na každodenním základě to nejlepší a postupně se zlepšuje – na stadionu i v životě. S heslem přišel také Coubertin, který ho označil za „program mravní krásy“, avšak jeho autorem není on sám, nýbrž jeho přítel, dominikánský kněz Henri Didon, jenž s ním uzavřel svůj projev na sportovních hrách mládeže v Arcueil, které organizoval.
Každé dva roky upoutá pozornost světové veřejnosti město, v němž se právě koná letní či zimní olympiáda. Ale hlavní město olympismu je už více než 100 let jediné – Lausanne na břehu Ženevského jezera, kam baron de Coubertin přeložil z Paříže během 1. sv. války sídlo Mezinárodního olympijského výboru (MOV). V den 125. výročí založení MOV, 23. června 2019, bylo v parku Louise Bourgeta ve čtvrti Vidy západně od centra otevřeno jeho nové sídlo, které shromáždilo všech skoro 600 zaměstnanců MOV, dosud pracujících na různých místech města, pod jednou střechou. Moderní třípatrová budova z dílny dánského architektonického studia 3XN ve spolupráci se švýcarskou firmou IttenBrechbühl splňuje všechny nároky udržitelnosti a její architektura je naplněna olympijskou symbolikou, od vnějšího tvaru vycházejícího z pohybu sportovce, přes centrální vnitřní schodiště odvozené z olympijských kruhů až po solární panely na střeše uspořádané do siluety mírové holubice přistávající v parku.
Hlavní město olympismu ovšem nabízí ještě jednu stavbu, pro turisty, milovníky sportu a vyznavače olympijské myšlenky významnější, tentokrát východně od centra ve čtvrti Ouchy, také pouhých pár desítek metrů od nábřeží. Navrhli ji Mexičan Pedro Ramírez Vázquez a Švýcar Jean-Pierre Cahen, otevřena byla na den přesně o 26 let dříve než nové sídlo MOV a známá je pod akronymem TOM vytvořeným z jejího anglického názvu – The Olympic Museum. Dvacet let po svém otevření prošlo v roce 2013 muzeum i malý Olympijský park ve svahu před ním kompletní obnovou a modernizací, která pro muzejní expozice znamenala nejen zdvojnásobení výstavní plochy, ale po instalační a technologické stránce také vstup do 21. stol. Základním posláním Olympijského muzea není primárně prezentace jeho sbírek, jakkoli rozsáhlých, ale prezentace olympijské myšlenky. A i když středobodem jeho návštěvy je pochopitelně sport, expozice návštěvníkům umožňují vydat se i do světa historie, kultury, designu či technologií. Muzeum vypráví do značné míry o tom, jak sen jednoho muže nabyl podoby mezinárodního hnutí spojujícího miliardy lidí.
Z nábřeží vede parkem přímo vzhůru k terase před muzeem schodiště. Výstup po něm je výstupem historií. Na čelní stěně každého druhého či třetího schodu jsou chronologicky zdola nahoru, počínaje rokem 1988, vyryty vždy tři údaje – rok a místo konání olympiády a jméno sportovce, který na ní zapaloval při zahajovacím ceremoniálu olympijský oheň. Určitě však stojí za to, vydat se také 420 m dlouhými serpentinami kolem schodů. Podél cestiček jsou rozmístěny nejrůznější skulptury věnované národními olympijskými výbory, pochopitelně se sportovní tematikou. Návštěvníci z naší země ihned poznají dar Českého olympijského výboru, bronzovou sochu běžícího olympijského šampiona Emila Zátopka, kterou vytvořil Jaroslav Brož a v roce 2002 ji v parku odhalil tehdejší předseda MOV Jacques Rogge společně se Zátopkovou manželkou Danou, rovněž slavnou olympioničkou. Kromě prohlídky soch, jimž nahoře před muzeem vévodí sám baron de Coubertin, před sebou kamenný kotel s výše citovaným olympijským mottem a věčným olympijským ohněm, nabízí park také setkání s atletickou realitou, kterou si od televizní obrazovky jen málokdo uvědomí. Tak třeba můžete vstoupit do vrhačského kruhu a potěžkat si ženskou a mužskou kouli, které tu jsou připevněné řetízkem ke stojanu. A zatímco se budete snažit zvednout tu mužskou (7,26 kg) jednou rukou z jejího usazení, můžete přemýšlet, jak se dá toto náčiní vrhnout do v nekonečné dálce před vámi vyznačené vzdálenosti 22,52 m, což je aktuální hodnota olympijského rekordu. Nejen slabším povahám může přivodit psychické trauma stometrová tartanová dráha opatřená výzvou „Porovnejte se s Usainem Boltem“. Jakmile vyběhnete, začnou se postupně rozsvěcet červená světýlka podél dráhy naznačující, kde by v té chvíli byl Usain Bolt, kdyby vystartoval současně s vámi a běžel v tempu, kterým zaběhl svůj světový rekord na 100 m (9,58 s). Moc velkou útěchu nepředstavuje ani fakt, že olympijský rekord, který drží rovněž Bolt, je o 0,05 s horší.
Zanechme ale sebemrskačství a pojďme do muzea. I když… zakloňte před vchodem přece jenom ještě hlavu – nad sebou uvidíte laťku, kterou byste museli překonat, kdybyste chtěli vyrovnat světový rekord ve skoku do výšky. Ještě štěstí, že prohlídka stálé expozice, rozdělené do tří podlaží, začíná shora, tedy od 1. patra. Nad ním ve druhém je totiž kromě prostor pro krátkodobé výstavy také příjem…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ženevské jezero