Kdyby se Londýn přísně držel proslulých anglických tradic i v gastronomii, rozhodně by tato stránka návštěvy britské metropole nepatřila k těm nejpůvabnějším. Typická kuchyně, jejímž symbolem jsou slavné „fish and chips“, nemá zrovna nejlepší pověst. Kosmopolitní Londýn ale nabízí ohromující rozmanitost mezinárodní kuchyně, která uspokojí každého.
Nepopsatelná škála dobrot zahrnuje skutečně celý svět a svým způsobem také vypovídá o historii země. Po domácí je nejdéle zavedenou kuchyně francouzská, s řadou podniků v City a kolem Mayfairu. Koloniální minulost země připomíná bezpočet indických restaurací, které najdete po celém městě. Doslova jednu vedle druhé ve Frith Street ve Westminsteru a zvláště v ulici Brick Lane, jež je centrem indické a bangladéšské komunity v Londýně, a tak i místem s nejlepším curry. Oblíbené jsou také thajské a italské restaurace. Pestrý výběr poskytují uličky mnohonárodnostní čtvrti Soho, kde ale samozřejmě vládne především čínská kuchyně. Takovou koncentraci mezinárodní gastronomie jako v Londýně nikde jinde nenajdete, a tak snadno narazíte i na pákistánské, turecké, japonské, indonéské, marocké či mexické restaurace.
Přesto se, a zvláště při první cestě do Londýna, sluší a patří zajít do legendárního anglického pubu, což je zkratka z public house neboli veřejného domu, jenž má licenci na prodej alkoholických nápojů. Většina londýnských hospod se nachází na rohu, aby byly dobře vidět. Už z ulice na sebe upozorňují svou stále udržovanou starobylostí a nápadnými malovanými vývěsními štíty, na jaře a v létě také často truhlíky s rozkvetlými muškáty. Jejich kouzlo a atmosféra se uvnitř ještě znásobí. Za nálevním pultem, zahaleným v přítmí, výčepní natočí či v případě anglických svrchně kvašených piv typu ale velkou pákou napumpuje pivo do sklenic (ale se čepuje ruční pístovou pumpou, pivo není tlačeno plynem). Jejich objem není půl litru, nýbrž jedna pinta, což je stará imperiální jednotka objemu nepatrně větší, přesně 0,568 l. Malé pivo (half pint) neboli půl pinty je naopak trochu menší než u nás. Tradiční ale vyniká hořkou chutí, často se ale podává v pokojové teplotě a má na sobě jen milimetrový náznak pěny, takže zvláště v horkém počasí českého pivaře většinou nenadchne a rozhodně neosvěží. O něco méně hořké je těžší tmavé pivo typu stout, zastoupené hlavně známým irským Guinnessem. Svou pípu má v každé hospodě také oblíbený cider, což ale není pivo, nýbrž kvašený jablečný mošt, podle značky s různým obsahem alkoholu. Českým pivům se nejvíce blíží spodně kvašený lager, klasické světlé pivo, jež se podává vychlazené, i když nikdy ne tak dobře jako u nás. Kromě domácích nabízejí hospody také piva zahraniční, někdy i česká. Pivo i jídlo se v pubu platí hned při objednání, sklenici si host sám odnese od výčepního pultu ke stolku.
Kromě již pohaněných fish and chips se na jídelním lístku klasických londýnských hospod, a často spíš na černých tabulích vyvěšených vedle výčepu, objevují obalované kuřecí řízky s hranolky, usmažené v nevábném oleji, hamburgery, teplé sendviče či párky s kopcem bramborové kaše. Lépe chutná roastbeef politý omáčkou, s opečenými bramborami, zeleninou a yorskhirským pudinkem, což je zapečené vaječné těsto, případně shepherd´s pie, kousky hovězího masa a vepřových ledvinek zapečené v lístkovém těstě, obvykle podávané s hráškem. Chutným a levným jídlem je jacket potato, velká brambora upečená v troubě, rozříznutá a naplněná podle chuti fazolemi v tomatové omáčce, roztékajícím se sýrem, tuňákem, slaninou či kombinací těchto pochutin. Nezapomeňte ale, že kuchyně v menších anglických hospodách končí poměrně brzy, nejpozději v deset večer, leckde ale již v osm hodin.
Pokud do londýnského pubu vyrazíte v pátek večer, počítejte s náporem lidí a čekáním na pivo u baru. Stejná situace vás čeká v případě, že televize vysílá přenos zajímavého sportovního utkání, obvykle ragby nebo fotbalu. Sledování takového zápasu, avizované na tabulích před hospodou, je v poslední době největším lákadlem k návštěvě. Stát se vám může, že nebude žádná volná židle, což ale Angličany nezaskočí a s pivem v ruce v hospodě nebo i před ní klidně postávají. Londýnské puby jsou obvykle otevřeny do 23 hodin, ty větší déle. Tradičně se výzva k objednání poslední pinty piva ohlašuje zvoncem. Klasických pubů je v Londýně spousta, blízko Covent Garden například věhlasný Lamb & Flag, ve Whitehallu Duke of Clarence či v Soho Argyll Arms s úžasnou viktoriánskou výzdobou. Již pár let platí v Anglii zákaz kouření v restauracích, a tak je zážitek z jejich návštěvy ještě příjemnější než dřív.
Další články z vydání o Londýně zde