Když jsem přilétal do Santo Dominga poprvé, byl začátek června, období hurikánů a povodní, celý ostrov byl zahalen hustými mračny a v pobřežních šťavnatě zelených nížinách stála voda, vyplňující především nízko položená místa, jimiž kdysi dávno zjevně proudily řeky. Hory v pozadí bylo tušit jen jako vzdálenou souvislou terasu. A to tu prý letos málo prší!
Vydejme se tedy na výlet napříč středem ostrova, abychom poznali, jak tato země žije a co všechno může individuálně cestujícímu turistovi nabídnout.
Ze Santo Dominga vybíhá směrem k severozápadu nejvhodnější možná cesta, státní silnice č. 1, jinak též zvaná Autopista Duarte, po níž lze touto zemí projet napříč. Dálnice je kvalitní a jezdí se na ní rychle. Krajina začíná stoupat a připomínat Kubu – chybí jen ty královské palmy a namísto dřevěných bohíí tu všude vyrostly čisté zděné a nikoliv chudobné domky. Za Bonas, prvním trochu větším městem s 30 000 obyvateli, se všude pěstuje rýže. Je to nejúrodnější část země. Míjíme venkovské krámky s potravinami, kterým tu říkají colmados. Potkáváme i spoustu malých domečků, jimž zase říkají bancas. Nejsou to ale banky, nýbrž prodejny losů a sázkové „kanceláře“.
Naší první zastávkou je osmdesátitisícová La Vega, plným jménem La Vega Real. Jako pokračovatelka tradic Staré Vegy Kryštofa Kolumba (o níž se zmiňujeme v jiném článku) byla založena v 17. stol. Projíždíme typickou širokou americkou ulicí nízkých domů s obchody a dílnami. Naši pozornost rychle upoutávají nápisy s pivem „Bohemia“ (zakladatelem byl stejně jako u hlavního piva země El Presidente Čech), „Productos Checo“ (těmi „českými“ produkty jsou uzeniny) a „Motores La Polonia“. Zastavujeme na náměstí, kde nás na jedné straně vítá koloniální hotel s dřevěnými balkony v patře a na druhé moderní, jakoby nedostavěná historizující katedrála Neposkvrněného Početí, otevřená teprve v roce 1992 k 500. výročí evangelizace Ameriky. Soudní palác a divadlo ve viktoriánském slohu připomínají bohaté doby, kdy se tu pěstovala cukrová třtina, kvůli níž sem dokonce prodloužili dnes už zase neexistující železniční trať.
Okolí La Vegy je nejlepším místem, kde lze odbočit a proniknout do hor zvaných Cordillera Central nebo Dominikánské Alpy. Vrcholem Pico Duarte vysokým 3087 m dosahují největší výšky v celém ostrovním Karibiku. Vrchol leží při jižním okraji národního parku Armando Bermúdez. V pohoří byl vyhlášen ještě národní park José del Carmen Rodríguez a přírodní vědecká rezervace Valle Nuevo. Jen přiblížit se k nim je obtížnější. Asfaltová silnice od La Vegy z východu končí už v letovisku Jarabacoa, dál pokračuje prašná a i pro terénní vozy někdy obtížně sjízdná cesta, která končí po dalších 35 km ve vesničce La Ciénaga pod východními svahy hory. Odsud chybí ještě překonat výškový rozdíl 2000 m na vzdušné vzdálenosti asi 25 km. I s návratem to jsou tři dny pochodu, avšak s možností přenocování v neobhospodařované chatě La Compartición. Od jihu ani od severu se na Pico Duarte nechodí – vzdálenosti i výškový rozdíl by byly podstatně větší.
V okolí letoviska Jarabacoa (v jazyku Taínů „místo, kde vyvěrá voda“) je řada divokých říček pro rafting i krásných soutěsek s vodopády. Cestou míjíme chatový aparthotel Brisas de los Alpes a celou řadu dalších hotýlků, penzionů a tábořišť s možností zapůjčení koní na vyjížďky. Lesní porosty karibských borovic se střídají s horskými loukami, na nichž se pasou alpské krávy. My ale pokračujeme dál až do soutěsky s největším a nejhezčím ze zdejších vodopádů, Salto de Jimenoa na pokraji přírodní rezervace Ebano Verde. Cestou zpět se ještě zastavíme u oblíbeného koupaliště La Confluencia na soutoku říček Río Jimenoa a Río Yaque del Norte.
Druhý výpad do hor podnikneme podstatně jižněji od La Vegy, v místě, kde odbočuje horská silnička směrem na Constanzu (50 km). Jde zřejmě o nejhezčí motoristický výlet, jaký lze v těchto horách podniknout. Začíná nekonečným počtem serpentin, kterými musíme vystoupat do ještě větších výšek, než jsme se pohybovali dosud. Zpočátku to vypadi…