Nejkrásnější tchajwanský národní park se rozprostírá na ploše 920 km2, od úchvatných útesů Qingshui na východním pobřeží až k vrcholkům Centrálního pohoří, které se často stydlivě skrývají v závojích mlhy. Parkem prochází impozantní, 19 km dlouhá soutěska vymodelovaná v mramorovém masivu. Unikátní příroda, původní domorodá kultura, ale i bezpočet turistických tras přilákají k jeho branám každý den četné návštěvníky.
Národní park Taroko se táhne od východního subtropického pobřeží až k více než 3000 m vysokým horským vrcholkům. Vstupní branou k němu je město Hualien. Tuzemští turisté v Hualienu povětšinou svou cestu i končí, protože zdejší noční trhy jsou věhlasné a velmi vyhledávané kulinářsky zaměřenými cestovateli. Zahraniční turisté naopak v samotném městě nestráví ani celý den a hned spěchají do kopců. Národní park je z Hualienu velmi snadno dostupný autobusem. Jeho hlavním údolím vede silnice, po které jezdí veřejná autobusová linka a z níž na různých místech odbočují turistické trasy. Většinu území národního parku pokrývá nedotčená divočina, do které mají přístup jen domorodí obyvatelé, o čemž svědčí všudypřítomné informační tabule pár metrů od cesty. Zdejší půda náleží jen původním kmenům.
Pokud nahlédneme do geologické minulosti tohoto kraje, daleko snáze porozumíme i geomorfologickým tvarům a následně živé přírodě. Skály kolem nás začaly svou existenci před mnoha miliony let jako sedimenty na mořském dně, kde z nich nakonec vznikl vápenec. Působením vysokého tlaku a teplot z něj v další fázi vznikl mramor vyzdvižený orogenetickými procesy nad hladinu oceánu. Odolný mramor dlouho úspěšně čelil dešťové erozi. Jen vytrvalé vodní toky, které se zařezávaly stále hlouběji, vymodelovaly síť hlubokých údolí se strmými stěnami. Nejdivočejší z nich, řeka Liwu, vyhloubila hlavní soutěsku Taroko, úzkou, s velmi strmými, stovky metrů vysokými stěnami.
Vegetační pokryv je díky velkému výškovému gradientu velmi rozmanitý. Až na některá velmi specifická společenstva jsou v národním parku Taroko zastoupeny všechny vegetační typy, které na Tchaj-wanu existují. Bylo zde napočítáno přes 2000 druhů cévnatých rostlin, z toho 132 vzácných či ohrožených. Nejhlubší části kaňonů pokrývá širokolistá vegetace, zatímco ve vyšších polohách porůstají svahy už jen nenáročné jehličnaté lesy.
Rovněž fauna národního parku je velmi pestrá. Na turistických stezkách se dají celkem běžně najít stopy divočáků nebo třeba drobných jelínků muntžaků malých. V korunách…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tchaj-wan