Původ názvu kmene Navahů není úplně jasný. Patrně je odvozen od jejich území, kterému indiáni z puebel kmene Tewa říkali nava-hu, čímž byla míněna „obdělávaná pole v ústích kaňonů“. Pod tímto názvem hovořili se španělskými dobyvateli o lidech, kteří žili na západ od nich. Španělé název převzali a ve španělské transkripci Navajo se dostal i do angličtiny. Nakonec toto jméno převzali i samotní Navahové a dnes je jejich oficiálním názvem. Ve skutečnosti však sami sebe od nepaměti nazývají výrazem z athabaského jazyka Diné – Lidé.
Dlouhý pochod
Navahové obývají největší indiánskou rezervaci v USA, která pokrývá podstatnou část státu Arizona a zasahuje do Nového Mexika a Utahu. Po skupině Čerokí jsou druhou nejpočetnější indiánskou komunitou v USA, hlásí se k nim na 300 000 členů. Jejich kmen patří stejně jako Apači k athabaské jazykové skupině a pochází ze severozápadní části Kanady a Aljašky. Na horký jihozápad přišli před 500–600 lety, patrně v důsledku ochlazování planety a příchodu malé doby ledové. Původní lovecké a sběračské skupiny se od pueblanských indiánů naučily pěstování plodin a řadě dalších dovedností jako hrnčířství a košíkářství. Později Navahové získali obchodem se Španěly dobytek, především ovce a kozy, a začali se s velkou vervou věnovat pastevectví. Stejně jako Apači však měli velkou zálibu v nájezdech na své sousedy, především do nedalekého Mexika, kde kradli koně, dobytek a často i ženy. Mexičané spolu s místními indiány nájezdy opláceli a v rámci „trestných výprav“ zase odebírali dobytek a ženy Navahům.
V roce 1848 se mírovou smlouvou po mexicko-americké válce z části původního Mexika stalo teritorium Spojených států a americká armáda na zdejším území umístila několik posádek. Měly zabránit vzájemným výbojům a nastolit mír, nicméně praxe permanentního napadání pokračovala tak dlouho, až si vyžádala poměrně rozsáhlou vojenskou akci. Do čela tažení proti navažským bojovníkům byl jmenován slavný zvěd a zálesák, plukovník Kit Carson. S pomocí dobrovolnických milic a nepřátelských indiánů z kmene Ute dotlačil v roce 1864 Navahy ke kapitulaci, jejíž podmínkou byl přesun celého kmene v počtu asi 9000 osob do rezervace Fort Sumner v Novém Mexiku.
Long Walk, Dlouhý pochod, měřil téměř 500 km a přes 200 lidí, převážně starých a nemocných, útrapy pěšího cestování nepřežilo. Nová rezervace u pevnosti Fort Sumner navíc měřila pouhých 102 km2, což bylo příliš malé území pro tolik lidí, které neuživilo ani Navahy, ani jejich dobytek. Slíbené dodávky potravin od vlády se omezily pouze na mouku, cukr, sůl, vepřové sádlo a prášek do pečiva.
Navahové dodnes nabízejí turistům svůj typický pokrm připomínající slovenské langoše a často neopomenou sdělit jeho historii. Navajo fried bread (navažský smažený chléb) je připomínkou vyhnanství a tvrdých let v Novém Mexiku. Nic jiného se totiž z armádních dodávek nedalo vytvořit. K dovršení všeho byla ve stejné rezervaci umístěna skupina Apačů kmene Mescalero, úhlavních nepřátel Navahů, což vyústilo v nekonečné potyčky. V roce 1868 americká vláda snahu o přesídlení Navahů vzdala. Zástupci armády a federálního úřadu pro indiánské záležitosti uzavřeli s předáky Navahů novou smlouvu, která jim zaručila rozsáhlé území v severovýchodní Arizoně. Vyhnanství trvalo pouze čtyři roky, ale dodnes zůstalo citlivým místem navažské historie.
Ti, co hovoří do větru
Příběh Navahů není nepodobný osudům dalších indiánských kmenů, přesto je v jejich historii epizoda, která uvedla kmen Navahů do povědomí většiny Američanů. V roce 1924 dostali všichni původní obyvatelé Ameriky americké občanství a systémem vzdělávání v nich bylo cíleně pěstováno vlastenectví. To se projevilo u nové generace především v období druhé světové války, kdy se řada indiánů dobrovolně přihlásila do armády. Tehdy se začal rodit Navajo Cod Project.
Při osvobozování pacifických ostrovů od japonských dobyvatelů ležela hlavní úloha na mobilních jednotkách námořní pěchoty. Jejich operativnost záležela na utajeném a rychlém spojení, které by umožnilo dobrou součinnost mariňáků, letectva…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihozápad USA