Po dvou třech dnech strávených na dolním a středním Manhattanu, po návštěvě Sochy Svobody, Time Square a dalších newyorských „nezbytností“ dostane zpravidla turista z Česka chuť navštívit černošský Harlem a pokud možno některou z proslulých nedělních bohoslužeb v baptistických kostelech. Touha po dobrodružství většinou překoná strach z neznámého. Pochlubit se zážitky z Harlemu je módní a vzrušující. Pokud ale s sebou nemáte skutečného znalce této čtvrti, to pravé vám snadno unikne.
Kdo přijede do New Yorku poprvé, má pocit, že je na unikátním místě, kde se mísí všechna etnika světa, kde se vyskytuje většina jazyků, kterými se na planetě mluví, a kde lze nalézt nejrozmanitější kulturu od hudby až po stravu. Pro někoho je to vzrušující, pro jiného znepokojující. Všichni se v tom ale chtějí nějak vyznat. Deník New York Times před časem napsal, že dnešní New York je mladší a tmavší, než byl v minulém století. Hůře se tu hledají rozdíly a každé etnikum jako by dávalo najevo, že toto je právě jeho doba.
Na Manhattanu je to právě Harlem, rozkládající se mezi 96. a 155. ulicí, kde se ještě nepomíchalo vše dohromady tak, aby to nezaniklo v paletě 21. století. Harlem ale nepoznáte z taxíku, výletního autobusu, natož z okružní jízdy lodí po East River a Hudson River okolo manhattanského ostrova nebo z helikoptéry pro nejbohatší turisty. Jedinou možností je vystoupit z metra na slavné 125. ulici a dál se vydat pěšky. Navíc, pokud si chcete dát dobrou večeři a poslechnout si skvělou černošskou muziku, musíte mít tolik odvahy, že se vrátíte z Harlemu až pozdě v noci. Jít kolem lidí jiné barvy pleti, kteří hrají na schodech před domy domino, popíjejí pivo z plechovek a sledují dovádějící výrostky, není tak snadné, jak se může zdát.
Dnes je možné v Harlemu korzovat i tam, kde se v šedesátých letech minulého století dalo chodit bezpečně jen ve dne a nejméně ve dvojici. Rasové napětí tam kulminovalo v roce 1964, kdy propuklo v pouliční bouře, při kterých byly pozatýkány stovky lidí a mnoho dalších zraněno. V letech sedmdesátých se ještě přidaly střety mezi nejrůznějšími skupinami přistěhovalců. Český starousedlík Karel Šimek, který žije v této části New Yorku přes 25 let, vzpomíná na doby, kdy byl Harlem plný drogových dealerů a bezdomovců: „Když tehdy běloch viděl jít černocha po ulici, raději přešel na druhou stranu. Nebyl v tom rasismus, ale lidé se báli.“ Pokaždé, když opouštěl svůj dům, podíval se nejdříve pootevřenými dveřmi ven, zda se něco neděje. Dnes považuje Harlem za jedno z nejbezpečnějších míst a tvrdí, že někdy v noci ani nezamyká svůj dům na 120. ulici nebo auto před n…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – New York