Co mají společného Enrico Caruso, Mario Lanza, Mario del Monaco, Elvis Presley, Luciano Pavarotti, Milan Chladil, Waldemar Matuška, Karel Gott, Štefan Margita, Peter Dvorský nebo Eva Urbanová? Každý z nich měl nebo má v repertoáru alespoň jednu „canzone Napoletana“ – neapolskou píseň. Tyto písně, většinou opěvující lásku a zradu, moře, přístavy a slunce svit, někdy i historické události, bývají často teskné a nostalgické, sem tam však i pěkně skočné.
Italské písně stály kdysi i za vznikem hudebního divadla, při němž pěvci v kostýmech předváděli příběh za doprovodu orchestru. Už v 17. stol. se pro tento druh zábavy vžilo označení opera in musica – opera znamená „dílo“. První díla považovaná dnes za operu složil ve Florencii Jacopo Peri (ztracená Dafné a dochovaná Euridice z roku 1600). Po něm rozvinul tuto formu Claudio Monteverdi, rodák z Cremony, jehož Orfeus je nejstarší operou, která se hraje dodnes. Zásluhou několika významných skladatelů v čele s Allesandrem Scarlattim vznikla koncem 17. stol. tzv. neapolská operní škola a metropole pod Vesuvem se stala jednou z kolébek nového žánru. Mimochodem, první profesionální nahrávací studio bylo postaveno právě v Kampánii.
Postupem času se smýval rozdíl mezi neapolskou lidovou písní a operní árií. A tak řada světových pěvců má v repertoáru některou z neapolských písní. Asi nejslavnější z nich je Santa Lucia opěvující stejnojmennou přístavní čtvrť v hlavním městě Kampánie. Celosvětově ji proslavil neapolský rodák Enrico Caruso, jeden z největších pěvců všech dob.
K nejznámějším neapolským písním patří ty, které opěvují významné městské události. Například Funiculi, Funiculà od Luigiho Denzy, vítězná skladba festivalu Santa Maria di Piedigrotta z roku 1880, kterou celosvětově proslavil znovu o století později Luciano Pavarotti, velebí tehdy právě otevřenou pozemní lanovku na Vesuv. V textu, který napsal novinář a básník Peppino Turco, říká zamilovaný chlapec své milé Nanninè, že vystoupat lanovkou až na samý okraj sopky je bezpečnější, než být kvůli jejím rozmarům v dívčině blízkosti. Ale v závěru se k ní stejně obrací s přáním, aby byli spolu.
Pavarotti nazpíval i další neapolské písně. Třeba právě lidovou Santa Lucia nebo Di Capuovu ‚O sole mio, známou pod názvem It’s Now Or Never z podání Elvise Presleyho. U nás nejznámější verzi nazpíval Milan Chladil jako Za rok se vrátím.
Těch neapolských písní je opravdu nepřeberně, sám Pavarotti si jich v roce 1979 vybral třináct na své album ‚O sole mio s podtitulem Favourite Neapolitan Songs. Desku otvírá titulní píseň a uzavírá stále oblíbený popěvek Funiculi, Funiculà, nechybí ani skladba A Vucchella a další známé, song Santa Lucia však kupodivu zařazen nebyl.
Seznam zpěváků včetně tuzemských, kteří zařadili do svého repertoáru některou z písní Kampánie, by přesáhl rozsah tohoto čísla. A tak nakonec ještě připomeňme alespoň hit Torna a Surriento od Ernesta De Curtise, česky nazpívaný Karlem Gottem jako Vrať se do Sorrenta. V původním textu skladatelova bratra Giambattisty se vypráví o městu v Kampánii, jež vděčí za své jméno Sirénám, které v antické mytologii lákaly mořeplavce k návratu právě do Sorrenta. Tahle píseň nechybí ani na zmiňovaném Pavarottiho albu…