Rýžová pole zalehla roviny kolem řeky Li a reflektují nekonečný cyklus od výsadby rýže do jejího zlatavého zrání. Jsou jako obrovský úrodný stůl, nad nějž se zvedají kupky kuželových hor. Po jejich strmých úbočích se šplhají zakrslé stromy živořící ve vápenci i bujné liány vztahující své úponky ke slunci. A když se mlžný závoj snese na tento kraj, promění jej v neskutečný sen tušení a náznaků.
Nelze proplout těch více než 100 kilometrů po řece Li z Iang-šuo do Kuej-linu bez vzrušení, bez pošetilé touhy stát se aspoň na chvíli básníkem. Jsou to nekonečné varianty na téma řeky, podivuhodných hor a plochých rýžových polí. Osamělé vesničky a vodní buvoli na ostrůvcích, překvapivé průhledy mezi kopci až kamsi k obzoru. Ohromený divák sleduje jedinečnou galerii obrazů se stále novými kompozicemi, novými tvary a barvami v proměnách jediného dne. Tohle není nějaká laciná turistická atrakce posledních let, je to po tisíciletí uctívaná a velebená zem, kde jsou všechna slova marná. Věděl to už básník Chan-jü, když řeku srovnával s tyrkysovou stuhou a kopce s nefritovými ozdobami do vlasů žen. Věděl, že snad lze pojmenovat jednotlivosti, ale vznešený duch této krajiny je nepostižitelný. Jak tento zázrak vůbec vznikl? Podivné uskupení osamocených vrchů kuželovitého nebo homolovitého tvaru s výškami do 200 metrů může vzniknout jen ve vlhkých tropech a subtropech, kde časté deště tvarují vápencové skály do pravidelných kuželů a vysoká teplota napomáhá k jejich krasovění.
Zdejší krajina se do své současné podoby vyvíjela dlouhé miliony let. Původně tady leželo mořské dno, které bylo později jako vápencová plošina vyzdviženo vysoko nad okolí. Potoky a říčky rychle rozdělily plošinu na menší části a v podzemí vytvořily systém odtokových kanálů na úrovni staré řeky Li. Stékající dešťová voda nejrychleji devastovala úbočí jednotlivých skalních „ostrovů“, které se neustále zmenšovaly a jejich svahy zůstávaly tak strmé, že se na nich neudržela ani půda, a tedy ani rostliny, jež by skály chránily. Některé velké kužely si svými vrcholy ještě udržují výšku původní náhorní plošiny, ale jiné jsou už tak „opracovány“, že z nich zůstaly jen malé kopečky – humy. Velké kopce, které jsou základem kuželového krasu, se v odborné literatuře nazývají mogoty. Mívají pravidelný tvar a téměř kruhovou základnu.
V jižní Číně jde o rozsáhlý jev. Kopce zde dosahují úctyhodných výšek. Okolní plochá krajina jim dává velkolepost a meandrující řeka svým zrcadlením přidává krajině kouzlo. Proces utváření a modelace krajiny stále pokračuje, protože zdejší klima je neobyčejně vlhké a teplé. Deště však přicházejí ponejvíce v zimních měsících, kdy spadne většina z 1900 mm průměrných ročních srážek. Voda prosakující do podzemí pak zanechává ve vápencových skalách tunely, dómy a jeskyně s krápníkovou výzdobu.
Čínské estetické vnímání přírody však před pravidelnými skalními kužely dává přednost nepravidelným skalám. Není jich mnoho, a proto jsou vnímány jako vzácné, zejména když mají bizarní tvary a berou na sebe nějakou podobu. I když je podoba s čímkoli jen lehce naznačená, čínská fantazie si ji dotvoří, stejně jako báje, jimiž jsou jednotlivé skály opředeny. Všechny nápadně tvarované skály mají samozřejmě i svá jména, ale musíte v krajině najít ten správný úhel pohledu, aby byla podoba zřetelná. Zvlášť oblíbené jsou nepravidelné kopce, které svou podobu mění. Z jedné strany je to například klečící velbloud, z jiné džbán, jednou je to sloní chobot, jindy srpek měsíce. Místní pohádkové příběhy o jednotlivých skalách byly přeloženy do angličtiny, a tento překlad se stal mnohdy jediným zdrojem informací. V nejrůznějších průvodcích západního světa, od Polska až po USA, se tak dočtete téměř doslova stejné legendy, jimž bývá často věnována až přehnaná pozornost na úkor jiných, kvalitnějších údajů.
Ačkoliv jsou jednotlivé kopce – ať pravidelné kužely a homole nebo fantazijní podoby zvířat – neobyčejně krásné, přece jen nejsilnějším dojmem působí celkový pohled na krajinu na obou březích řeky Li. Úchvatná je především v okolí Kuej-linu, kde se několikadenní pobyt snadno může stát jedním z nejkrásnějších životních zážitků. Zdejší oblast mnohokrát inspirovala čínské malíře, a když se jejich obrazy poprvé dostaly do Evropy, všichni si mysleli, že je to stylizovaná pohádková scenérie. Již po tisíce let čekají v přírodní galerii řeky Li tyto nezvyklé obrazy ve svých nesčetných obměnách na své obdivovatele.
Další informace o Čině naleznet zde: http://www.sopka.cz
Text JAN VOTÝPKA