Když člověk vstoupí do nitra Lofot, kde se ostrovní skály dělí s mořem o prostor s kaleidoskopickou vynalézavostí, napadá ho bláhová představa, že je svědkem vzácného přírodního úkazu – koupání hor. Ve své bezmocnosti co nejpřesněji vyjádřit hluboké dojmy, které na něj po několik dnů doléhají, se nakonec uchyluje k odvěké lidské fantazii, která mu umožní personifikaci horstva. Vnímá je jako obživlou bytost, která odešla z pevniny vykoupat se do blízkého moře. Lofoty jsou jako zakletý horský obr, který se s rozkoší vnořil do moře a nad vodou nechává jen temena svých nejvyšších vrcholů. Uvolněná představivost nám také umožní sledovat i to, co znají jen ryby, mořští savci a potápěči – podmořské svahy hor klesající do starých ledovcových údolí, nevysoké kopce, které nedosáhly vrcholem nad hladinu, rozlehlé skalnaté plošiny proměněné v podmořské lavice – celou tu krajinu na úpatí pohoří, po níž jsme zvyklí chodit a která se na tisíciletí stala domovem tresek a sleďů…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2005

Více informací o Norsku naleznete zde: www.norge.cz