Přibližně v polovině západního pobřeží Irska se vlny Atlantiku tříští o členitý výběžek země, oplývající nevšední a drsnou přírodní krásou. Přestože s výjimkou několika větších či menších ostrůvků tvoří Connemara, jak se tato oblast v hrabství Galway nazývá, součást pevninského Irska, je od něj na severu i na jihu oddělena několika vzájemně propojenými jezery. Její pomyslné hranice by však zůstaly pečlivě střeženy i bez tohoto přirozeného vodního příkopu. Stará se o to mohutná hradba pohoří Benna Beola, Dvanácti hor, na jejichž úpatí leží i Clifden, který si vysloužil přezdívku „hlavní město Connemary“.
Než se však vydáme do Clifdenu, připomeňme si ještě jednu zvláštnost, která propůjčuje Connemaře její nezaměnitelné kouzlo. Kromě přírodních krás, k nimž patří jezera, pohoří, četné ostrůvky i rozsáhlé slatiny a které do Connemary každoročně přilákají velké množství turistů, má tato část Irska ještě jednu výjimečnou vlastnost. Connemara je totiž největším gaeltachtem celého Irska.
Pojem gaeltacht lze vysvětlit docela snadno – je to oblast či kraj, kde mezi sebou lidé v běžném styku stále ještě komunikují irsky. Abychom však docenili význam a roli těchto míst v irském kulturním životě, je třeba osvětlit několik základních skutečností.
V průběhu staletí, poznamenaných snahou britské koruny o kolonizaci a postupné osídlení ostrova a z ní vyplývající kulturní a ekonomickou závislostí na velkém sousedovi, se Irové přeměnili v anglofonní národ a jejich původní jazyk se octnul na pokraji zániku. O kýženou změnu, která však přišla příliš pozdě na to, aby se irštinu podařilo vrátit zpět do každodenního života většiny Irů, se zasloužilo především irské národní obrození z přelomu 19. a 20. století. V té době přitom zůstávala na celém ostrově podle odhadů pouhá čtyři procenta obyvatel, které bylo možno označit za rodilé mluvčí tohoto jazyka. Mezi vyššími vrstvami irské společnosti byla irština dlouhou dobu považována nejen za zbytečnou přítěž, ale také za cosi neslučitelného s vysokými sociálními aspiracemi. Podobně jako čeština v době svého ohrožení, i mluvená irština tak zůstala nejlépe zakonzervována mezi chudšími a nejchudšími vrstvami společnosti, které většinou obývaly západní (a nejzápadnější) část ostrova, kde bylo vzhledem k zeměpisným a přírodním podmínkám velmi obtížné obstarat si živobytí. Tak byly také položeny základy k dnešnímu postavení Connemary jako největšího a nejvýznačnějšího irsky mluvícího regionu. Podle odhadů zde dnes mluví irsky přibližně polovina obyvatel a žáci irských základních a středních škol, na kterých je výuka irštiny povinná již od roku 1928, se sem a do dalších podobných oblastí (kromě Connemary patří mezi gaeltachty ještě čás…