Neuchâtel
Muž na nábřežní promenádě smeká klobouk a s uctivou poklonou zdraví mladou elegantní dámu v dlouhé róbě otočenou zády k jezeru. Z bronzu vyčteme, že mu opětuje letmý úsměv. Jde totiž o dvě sochy, symbolizující slavnou belle époque. Nejen toto období krásy a harmonie spoluvytvářelo historii i šarm města Neuchâtel, srdce stejnojmenného frankofonního kantonu s bohatou kulturní a architektonickou minulostí, kolébky ikonických hodinářů i vynálezců.
Marthe Robert byla první ženou, která v roce 1904 přeplavala Neuchâtelské jezero, u jehož severního břehu město leží, a stala se symbolem „krásné epochy“. Období na přelomu 19. a 20. stol. (1890–1914) bylo ve znamení krátké, nicméně šťastné etapy naplněné hospodářským i turistickým rozmachem města. Duch let naděje a kreativity, který zadusila první světová válka, se vryl do dějin města a odráží se i na několika jeho zdech. Přesněji na osmnácti, které zdobí originální fresky zobrazující reálné postavy, typické profese nebo různé zvyky a symboly belle epoque. Rozmístěny jsou po celém městě a jejich hledání je poučnou, zábavnou i napínavou hrou. K nalezení patří v dnešní době zpravidla také selfíčko – můžete si ho udělat nejen s Marthe Robert, ale také s místním tesařem, lepičem plakátů nebo s Martini, přičemž není řeč o alkoholickém nápoji, nýbrž o prvním automobilu ve městě, který fungoval hlavně jako taxi mezi nádražím a hotely. Martini totiž byla průkopnická švýcarská automobilka, která fungovala v letech 1897–1934. Originální vizuální i zvukovou animaci belle époque nabízí „Tramoskop“, zrekonstruovaný starý tramvajový vagon z počátku 20. stol. se spoustou dobových artefaktů.
V pulzujícím univerzitním městě, kde žije přes 30 000 obyvatel, vládne typická francouzská atmosféra, ačkoli až do roku 1848 byl celý kanton v personální unii s Pruskem, a proto také město neslo německý název Neuenburg (Nový hrad). Onen hrad nechal postavit pro svou manželku Irmingard v roce 1011 burgundský král Rudolf III. O sto let později měl už Neuchâtel status města a další tři století se nesla ve znamení rozkvětu. Knížectví po smrti kněžny Marie z Nemours, dcery Jindřicha II. Orleánského, vévody z Longueville, připadlo v roce 1707 pruskému králi a braniborskému kurfiřtovi Fridrichu I. Dalšího vladaře Fridricha Viléma II. sesadil Napoleon Bonaparte a na pozici neuchâtelského knížete dosadil svého velitele, maršála Louise Alexandra Berthiera. V roce 1814 obnovil knížectví Fridrich Vilém III. a o rok později svolil k jeho připojení k švýcarské konfederaci. Za dalších 30 let se Neuchâtel stal republikou a v roce 1857 se král a kníže Fridrich Vilém IV. nároků na Neuchâtel vzdal. Vedle hradu, kam vedou strmé křivolaké uličky, se nachází kolegiátní kostel, gotický chrám z 12,–13. stol. s dvojicí nápadných věží. Odtud se jako na dlani vyjímá panorama jezera s kulisou Alp táhnou…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarsko – život v objetí hort