Coby kamenem dohodil z Brixenu, odkud se sem dá dojít asi tříkilometrovou procházkou, místně však náležející k obci Vahrn, vzdálené sice méně, ale oddělené řekou Eisack i brennerskou dálnicí, stojí mezi vinicemi klášter Neustift. Stále v něm žijí augustiniáni, ale část areálu je přeměněna ve veřejně přístupné muzeum a klášter je také úspěšně fungující hospodářskou jednotkou.
Je krásné středeční ráno v půli července, na modrém nebi září slunce, jako kdyby chtělo dokázat, že se městečku Vahrn (Varna) právem říká „brána jihu“. Tohle přízvisko vzniklo především proto, že se tu při cestě od Brenneru poprvé objevuje na stráních vinná réva a v údolích kaštanovníky, ale když se k tomu připojí hřejivé paprsky, vůbec se nezlobíme. V devět hodin nás klášter Neustift neboli Abbazia di Novacella vítá svým pověstným klidem a tichem. Na turisty je ještě brzy a jejich hlavní nápor přijde stejně až v srpnu, který je v Itálii hlavním měsícem dovolených. Žáci z klášterní školy mají prázdniny, ruch na vinicích, které začínají hned u klášterních zdí, vypukne také až za nějaký ten týden. Chvíle jako stvořená k rozjímání.
U prázdného parkoviště nelze přehlédnout dvoupatrovou okrouhlou stavbu s cimbuřím. Pro její podobnost s daleko větší stavbou římskou se jí říká Andělský hrad, původně to však byla kaple sv. Michaela, součást někdejšího špitálu a útulku pro poutníky. Brixenský biskup Hartmann sice klášter založil v roce 1142 „v divokém ústraní“, ale zároveň strategicky velmi výhodně položeným, nedaleko křižovatky dvou významných cest. Severojižní směřovala z Alp k Římu, východozápadní přicházela z Pustertalu a pokračovala na západ k dalekému Santiagu de Compostela. Už v roce 1190 původní dřevěný klášter vyhořel a byl pak po roce 1200 vybudován znovu, a to již z kamene. Dnešní stavby pocházejí vesměs ze 17. a 18. století, takže převládající dojem je barokní.
Sebevědomí zdejším kanovníkům, jak si říkají otcové augustiniáni, asi nikdy nechybělo. Na nádvoří před hlavní budovou kláštera je tzv. studna divů chráněná osmibokou střechou nesenou elegantními sloupky. Výmalby vytvořené Nikolausem Schielem v roce 1670 znázorňují sedm divů světa a v osmém poli – klášter Neustift. Je to však pochopitelné – klášter byl nejen významným duchovním centrem, ale také velmi bohatou institucí. Už v 15. století mu patřilo asi 1 200 ha pozemků, zejména lesů, ale také vinic, a na 500 masi, hospodářských dvorů. Není divu, že kanovníky děsilo hrozící turecké nebezpečí, a tak nechal probošt Lukas Härber v roce 1483 klášter obehnat hradbami, nazývan