Poloostrov Samaná na severovýchodě Dominikánské republiky patří zcela jistě k nejkrásnějším místům celého ostrova. Donedávna to byl zapomenutý ráj, v současné době sem však míří stále více návštěvníků, zejména po otevření mezinárodního letiště v hlavním městě regionu Santa Bárbara de Samaná. Stále je zde však co objevovat – tropickou vegetaci, podmořské útesy, vodopády, vápencové jeskyně a od prosince do dubna i keporkaky, kteří si dávají dostaveníčko v zátoce Samaná.

Poloostrov je asi 40 km dlouhý a kolem 25 km široký horský hřbet směřující na východ, k Portoriku. Pobřeží je skalnaté, s vysokými vápencovými klify. V zátokách chráněných palmovými háji leží rozlehlé písečné pláže, z nichž mnohé jsou skoro liduprázdné. Tady je ta pravá prázdninová romantika – se stínem palem nakloněných nad mělké moře, pobíhajícími kraby a kroužícími fregatkami. Po nějakém čase však začíná být pláž trochu nudná svou jednotvárností. Ale stačí popojít pár set metrů a jsme na zcela jiném pobřeží. Vápencové plošiny dosahují až k moři, které se o ně tříští ve zpěněném příboji. Pokrývají je škrapy jako nože ostré a odspodu, na úrovni moře, podemleté na mnoha místech hlubokými tunely. Ty mají občas na svém konci propadlý strop podobný komínu. Tudy se při každé větší vlně protlačí voda vehnaná do tunelu a promění se v efektní stříkající gejzír, který se za hlasitého syčení dere do výšky. S podobnými výjevy se můžeme setkat na mnoha pobřežích Hispanioly, ale Samaná je přece jen mimořádná.

K poloostrovu neodmyslitelně patří i stejnojmenná zátoka, i když místní obyvatelé ji nazývají prostě Gran Bahía, Velká zátoka. Je mělká, s hloubkami kolem 20 m, a svou délkou i šířkou v podstatě kopíruje mateřský poloostrov. Z geologického pohledu je pokračováním úrodného údolí Cibao, leží tedy na velkém prolomu, který se táhne napříč severovýchodní částí ostrova. Z jejího dna vystupují četná vápencová skaliska a několik většíc…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj